http://www.infoposel.cz --- tisk článku --- 19.12.2003, 07:11 --- rubrika " Bariéry "

Při návštěvě hypermarketu se vozíčkáři potýkají s problémy

Shodou okolností ve stejnou dobu, kdy se ke dni strávenému na invalidním vozíku nechal vyprovokovat ministr Zdeněk Škromach, otestovala MF DNES v Praze - Štěrboholích, jak se nakupuje vozíčkářům a zda se mohou ve zdejších obchodních domech Europark a OBI bez problémů pohybovat a využívat služeb stejně jako ostatní zákazníci. Přestože obě centra jsou dosud "zánovní", bez potíží v tomto směru není ani jedno. Člověka bez fyzického handicapu často ani nenapadne, čemu všemu musí vozíčkáři i v moderních obchodech čelit. Ke spolupráci jsme přizvali vozíčkáře Ladislava Kratinu, zaměstnance Centra Paraple, které sdružuje a pomáhá lidem ochrnutým po poranění míchy.

Parkování bez problémů

Zaparkovat před obchodním domem OBI na vyhrazených plochách nebyl problém, míst byl vzhledem k dopolední hodině dostatek. Podle zkušeností Ladislava Kratiny je pro handicapované ve velkých nákupních střediscích v porovnání s běžnými městskými obchody překážek málo. "Závažnější problémy vozíčkář obvykle nemá, jestliže ho někdo doprovází," míní Kratina. O důležitosti doprovodu jsme se přesvědčili hned při vstupu do Europarku, a to u takzvaných karuselových dveří, což jsou otočné pohyblivé dveře. Většina lidí průchodu těmito dveřmi nevěnuje větší pozornost. Jestliže by pan Kratina na mechanickém vozíku jel sám, musel by zkoordinovat poměrně vysokou rychlost s obratností. Karusel se otáčel dost rychle a bylo nutné udržet nejen tempo, ale také mírně levotočivý směr. "Nic se samozřejmě nestane, jestliže se někdo moc přiblíží ke stěně karuselu, ten se jen zastaví a rozjede se znovu až po chvilce," ujišťuje nás a zároveň bagatelizuje jistý počáteční nekomfort žena za okénkem ve vchodu do hypermarketu. O tlačítcích, kterými by bylo možno karusel na krátkou dobu zpomalit a v klidu projet a která některé hypermarkety mají, nic neví.

Nákup není kam dát

K dalším obvyklým potížím mnoha velkých prodejen patří absence malých ručních košíků na menší nákupy. I v Europarku tomu tak bylo. Těžko si totiž lze představit člověka na vozíku, jak před sebou tlačí, respektive za sebou táhne mnohdy dosti robustní pojízdný koš. A i když jsou tyto menší košíčky zpravidla uvnitř obchodu z druhé strany pokladen, kam je lidé před placením odkládají, v době silného provozu a front je to jen další komplikace. Výška pokladen, či spíše pojízdného pásu u nich, je další kapitola: v jednom hypermarketu měří od země zhruba jeden metr, jinde třeba o deset centimetrů více. Málokdo si při placení u pokladny uvědomí, že pro vozíčkáře hraje roli třeba i těch deset centimetrů.

Klíč od záchodu je u pokladny

Samo nakupování může probíhat bez větších komplikací. "Samozřejmě se vyskytnou chvíle, kdy potřebuji pomoc, například když na zboží nedosáhnu. To však jistě není možné považovat za chybu obchodníka," říká s úsměvem Ladislav Kratina. "Vadí mi ale, že záchod pro vozíčkáře je ve většině hypermarketů zamčený a mnohdy slouží zároveň jako skladiště uklízeček, takže ona údajná bezbariérovost je často jaksi jen na papíře." Při odchodu z marketu se přesvědčujeme, že záchod je skutečně zamčený, a je u něj oznámení, kde je možné vyzvednout klíč: v nedaleké hlavní pokladně. "K tomuto opatření nás donutili zákazníci, kteří zneužívali poměrně velkého a zamykatelného prostoru, a skutečnosti, že do těchto prostor chodí méně lidí," vysvětluje ředitel Kuthan. Opět nejde o nepřekonatelný problém, ale o další komplikaci, kterou by snad nebylo složité odstranit. Přestože v obou obchodech šlo o potíže, které by v mnoha případech jistě bylo možné poměrně snadno vyřešit, jedna věc je evidentní: vozíčkář se nemůže ani v moderních nákupních centrech pohybovat sám bez toho, že by k některým nezbytným úkonům nutně potřeboval asistenci personálu, doprovodu či kolemjdoucích. V některých případech se vozíčkáři nápravy asi jen tak nedočkají: "Když už postaví obchodní centrum za mnoho milionů korun, nechápu, proč tam není jeden jediný osobní výtah," pozastavuje se nad těžko pochopitelným faktem Bohumil Kábrt z centra Paraple.

Nízkopodlažní autobus nejezdí

K Europarku jezdí zdarma autobus za stanice metra Skalka. Nízkopodlažní není. Chce-li vozíčkář do Europarku jet, musí využít linku pražské městské dopravy číslo 163, která jezdí zhruba jednou za hodinu okolo Europarku jen náhodou. Kdyby hledal nízkopodlažní autobusové spojení do IKEA a Teska ve Zličíně na druhé straně Prahy, má prostě smůlu. A kdo se vypraví hledat něco o nízkopodlažních spojích na internetové stránky pražského Dopravního podniku, dozví se mimo jiné toto: "Přeprava tělesně postižené osoby na vozíku je povolena pouze tehdy, pokud je doprovázena další osobou." Jediný rozumný důvod, proč by tomu tak mělo být, se dopravce uvádět neobtěžoval.

Autor: Martin Hyška
Zdroj: Mladá fronta Dnes


Infoposel.cz - informační systém pro zdravotně postižené
Copyright © 2000-2025 Veleta, o.s.