Jak vnímá náš společný svět člověk z invalidního vozíku, člověk pomáhající si při pohybu holí, jak ho vnímá člověk oťukávající si prostor kolem sebe bílou holí nebo krátkozrace mžourající na svět silnými skly brýlí a co třeba člověk dorozumívající se odezíráním a pomocí sluchadla nebo ten, koho v životě nedobrovolně provází roztroušená skleróza?

Odpovědí na tuto otázku je na čtyřicet prozaických a básnických příspěvků zaslaných do literární soutěže „Společný svět“ vyhlášené sdružením Okamžik pod záštitou Obce spisovatelů u příležitosti Evropského roku osob se zdravotním postižením, kterou grantem podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Odpověď je to pestrá zachycující autentickou zkušenost se zdravotním postižením, leckdy výslovně literárně zpracovanou, jindy lze zkušenost s postižením zjistit jen z údajů o autorovi. Způsoby vnímání společného světa v sobě mají i možnosti, výzvy a omezení dané handicapem. Jedním ze způsobů sdílení společného světa je právě literární zpracování autentické zkušenosti zdravého a postiženého člověka.


Krásně to vystihla devítiletá Terezka ve svém příspěvku „Kamínek v botě“:

„Milý čtenáři, když jdeme s maminkou na vycházku, tak se čas od času dostane mamince kamínek do boty. Maminka se zlobí a hledá lavičku, kam by si sedla a kamínek vytřepala. Ten pocit jsem já neznala, takže jsem se jí smála, že tak vyvádí. Vezla jsem se totiž na kočárku nebo na vozíku a nohy jsem měla jako ve vatičce ve vysokých botkách.

Letos v létě jsem začala chodit s chodítkem. Nejdřív jen pár kroků po pokoji, pak na ulici po chodníku a dnes jsem se vydala do terénu mimo ulici. Na nohou jsem měla sandálky.

Cesta vedla kousek po trávě, kousek po dláždění, kousek po panelech a kousek po štěrku. Chůze s chodítkem pro mne není žádný med. Dřu se jako velbloud na poušti a místo vody pro velblouda mi maminka dává palivo ve formě krekrů nebo čokolády.

Najednou jsem v pravé botě ucítila nezvyklé škrábání, šimrání a píchání. Nebylo to vůbec příjemné. Jít se s tím naštěstí dalo, ale jen pár kroků. Vtom jsem pochopila, co se mi stalo. Vy to také zkuste uhodnout.“



Některé ze soutěžních prací budou otištěny v literárním sborníku, na jehož přípravě se ve sdružení Okamžik v těchto dnech usilovně pracuje.

Zatím přijměte pozvání na vyhlášení výsledků této soutěže.






OKAMŽIK

sdružení pro podporu nejen nevidomých

Umělecká 5, 170 00 Praha 7

tel.: 233 379 196

okamzik.os@volny.cz

www.okamzik.ecn.cz

Prostory jsou bezbariérové, vstup pro vozíčkáře z ulice Valentinská.

Akce je součástí projektu podpořeného grantem Ministerstva kultury ČR.