Často dostávám od lidí se zdravotním postižením otázku "Tak jsme manifestovali, ale co bude dál, mělo to vůbec smysl?" Jsem přesvědčen o tom, že každé veřejné vystoupení občanů, kteří hájí nějaké principy, má smysl a hlavně má několikerý význam. Myslím si, že tak je to i s naší Národní radou zdravotně postižených.

Především jsme si uvědomili, že dokážeme připravit poměrně náročnou akci, že jsme schopni formulovat jasně a zřetelně své požadavky a opřít je o principy svobody občana, o jeho práva na vzdělání, na pomoc, pokud ji potřebuje k překonání následků zdravotního postižení, apod. Zkrátka určitě jsme získali více sebevědomí, protože naše demonstrace byla úspěšná. Její obrovský význam vidím v medializaci problematiky zdravotního postižení. Naše veřejné vystoupení určitě velmi pomohlo novinářům, aby porozuměli tomu, že nám jde o samostatnost, že sociální služby chápeme jako individuální záležitost a že k dosažení tohoto cíle je nezbytné, aby služby sociální péče byly financovány prostřednictvím uživatele sociální služby, a nikoliv prostřednictvím instituce.

Uvedu dva příklady toho, jak nám manifestace pomohla v komunikaci s médii. Deset dní po té jsem měl setkání s premiérem Vladimírem Špidlou. Oznámil jsem médiím, že po schůzce s ním před Úřadem vlády podám informaci o jejím průbehu. Byl jsem překvapen zájmem novinářů. Svědčila o něm účast tří televizí a největších deníků. Další příklad: na začátku srpna jsme pozvali novináře do provozovny McDonalds na tiskovou konferenci o Programu mobility pro všechny. Ačkoliv byla takzvaná okurková sezona, přišlo asi patnáct novinářů a zástupce jedné televize a informace z tiskovky se objevily v řadě deníků.

Je prostě zřejmé, že média chtějí informace o nás a o našich záměrech, problémech a aktivitách. Je však nezbytné naučit se je předávat zajímavou formou, prostřednictvím nejrůznějších akcí apod. Myslím si, že tímto způsobem je možné z našich záležitostí udělat i záležitosti celospolečenské… Je čím dál jasnější, že vláda, parlament a veřejná správa začne vážně vnímat nějaký problém až tehdy, když se takovou věcí zabývá tisk, rozhlas a televize. Pak se stává problémem celospolečenským a politici si uvědomí, že jeho neřešení by jim samotným mohlo uškodit v jejich další činnosti.

Je nezbytné zmínit se o tom, jaký vliv měla či může mít demonstrace na splnění našich základních požadavků. Jde především o to nerozpustit finanční prostředky určené ve státním rozpočtu na sociální služby do daňových výnosů krajů a o urychlenou přípravu zákona o sociálních službách, ve kterém bude zakotven systém financování služeb sociální péče prostřednictvím uživatelů těchto služeb. Zároveň požadujeme například garanci nároku na sociální služby, stejné podmínky pro státní a nestátní poskytovatele služeb sociální péče či rovnost služeb rezidenčních a služeb v domácnosti. Musím říci, že demonstrace nemohla mít a ani neměla okamžitý vliv na prosazení našich požadavků a při její přípravě jsme si byli vědomi toho, že to ani není možné. Její efekt může být v delším horizontu, a to v závislosti na našich dalších aktivitách. Jednotlivá osamělá akce nikdy nic nemůže změnit. Musíme vyvinout trvalý tlak, musíme být aktivní a stále pracovat na prosazení svých zájmů.

K tomu budou směřovat i naše aktivity v podzimních měsících. Na začátku září jsme požádali členské organizace o pomoc při oslovení poslanců rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, protože měli hlasovat o návrhu zákona o rozpočtovém určení daní, obsahujícím velký problém s finančními prostředky na sociální služby. Bohužel výsledek hlasování o námi iniciovaných pozměňovacích návrzích nedopadl v rozpočtovém výboru dobře. Musíme se proto obrátit na všechny poslance. Chceme, aby při projednávání zákona o rozpočtovém určení daní v Poslanecké sněmovně bylo přítomno co nejvíce lidí se zdravotním postižením.

Na dny 3. - 5. října jsme připravili národní konferenci, na které bylo přítomno mnoho různých představitelů státní správy. Tam jsme velmi jasně připomenuli, že dosud nebyl přijat zákon o sociálních službách. Snažíme se pracovat na přípravě ústavní stížnosti na diskriminaci těch lidí se zdravotním postižením, kteří odmítají odejít do ústavů a rozhodli se, že chtěji, aby jim byly služby sociální péče poskytovány doma, v jejich bydlišti. Národní rada je pověřena přípravou návrhu Střednědobé koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením. Máme řadu možností k přesvědčování kompetentních představitelů o tom, co chceme a proč to chceme právě tak. Musíme oslovit všechny členy vlády, protože ta bude v dohledné době projednávat věcný záměr zákona o sociálních službách a verze, kterou připravilo MPSV, neodpovídá našim představám. Velmi důležité bude, aby nás podpořilo co nejvíce lidí se zdravotním postižením, aby sami lobovali u členů vlády, poslanců, představitelů krajských samospráv a samozřejmě také u pracovníků jednotlivých ministerstev a snažili se nám pomoci.

Naše společná demonstrace na konci června byla vlastně jednou z akcí, a to velmi důležitou, vytvářejících neustálý tlak na splnění našich požadavků a připomínajících to, co nám nejvíce brání ve skutečné integraci.