Liberec - Většinou jen na zkrácený pracovní úvazek pracují zdravotně postižení v libereckém knihařském družstvu ZAPOS. Práce je málo, ale i tak jsou lidé se změněnou pracovní schopností vděční za to, že si mohou přivydělat. Pokud někoho rozbolí při šití tiskovin nebo balení krabiček záda, pak jim je promasíruje rehabilitační sestra.

"Naše družstvo už existuje třicet let. Před deseti lety jsme se ale osamostatnili. Postižení nemohou u nás pracovat na plný úvazek, protože pro ně nemáme dost zakázek. Kdyby nám nepřispíval Úřad práce v Liberci, dávno bychom už zanikli," poznamenala předsedkyně družstva Alice Jirková. Postižení v knihařské chráněné dílně také skládají prospekty a sešívají dohromady publikace a brožury. Umějí také dávat dohromady drobné výrobky z plastů.

"Občas nespím strachy z toho, že nevím, co budeme dělat za týden či dva, kde pro naše lidi seženu práci. Není to jednoduché," svěřila se Alice Jirková.

"Škoda, že nám nepomáhá město. Magistrát přece vydává tolik tiskovin, takže by nám mohl zadávat práci. Zatím se to ale neděje," dodala.

V družstvu ZAPOS pracuje dohromady dvaadvacet lidí. Takřka všichni mají změněnou pracovní schopnost. Většina z nich jsou ženy, muže zaměstnává družstvo jen dva. Pracovníkům je od dvaceti sedmi do padesáti let.

"Nestalo se, že bychom nějakého zájemce o práci odmítli. Když někomu zdravotní postižení ve složitější práci brání, dostane za úkol něco jednoduchého," podotkla předsedkyně družstva."Lidi jsou šikovní, cítí se tu dobře a p racovat umějí," doplnila.

Čím se zabývají lidé ve všech chráněných dílnách v Liberci, i to, jak dokážou být i přes své zdravotní postižení šikovní, to ukazuje nyní výstava v budově Krajského úřadu Libereckého kraje. Sedmnáctého září se kolekce přesune do Domu kultury. Koná se tu totiž kontaktní den chráněných dílen a zaměstnavatelů. Akci připravily spolu s městem a Libereckým krajem úřady práce v Libereckém kraji.