Liberec - Pro zahraniční investory, například z Německa, Francie nebo Španělska, montují drobné výrobky do automobilového průmyslu zdravotně postižení z liberecké chráněné dílny Krupička Jaroslav JAK. Částečných nebo úplných invalidních důchodců tu nyní pracuje jedenáct ve věku od pětatřiceti nebo pětačtyřiceti let. Kromě dvou jde o samé ženy.

"Lidé jsou rádi, že si mohou něco přivydělat k důchodu. Ale bez Úřadu práce v Liberci bychom naši dílnu nemohli mít. To bychom brzy skončili. Úřad práce nám přidává peníze nejen na provoz, ale také doplácí lidem plat do výše minimální mzdy," uvedl šéf chráněné dílny Jaroslav Krupička. "Na druhé straně je ale pravda, že za necelé dva roky, co jsem dílnu zřídil, jsme desítky zájemců o práce musel odmítnout. Naši lidé sice montují drobné výrobky vsedě, ale tuto práci nemůže dělat každý s jakýmkoli zdravotním postižením," dodal.

Jaroslav Krupička si před několika lety sám na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je, když člověk ochrne a nemůže se hýbat. Při nešťastné autonehodě si totiž poranil míchu.

Své pocity ale nezapomněl. Vzpomněl si na ně po letech a rozhodl se, že zkusí založit chráněnou dílnu, a tak pomůže alespoň pár handicapovaným.

"Hodně hlavně zahraničních podniků ani neví, že je jejich povinností dávat práci zdravotně postiženým nebo od nich odebírat jejich výrobky. Jestliže má nějaká firma víc než dvacet pět zaměstnanců, musí dávat z celkového počtu lidí práci pětině. Pokud ale ani od postižených nekupuje třeba nějaké výrobky, musí státu platit. Na jednoho pracovníka zhruba dvacet pět tisíc," poznamenal Jaroslav Krupička. "My jsme si obešli všechny firmy v liberecké průmyslové zóně a nabídli jsme jim své služby. Uvidíme, jestli se nějaká z nich chytí," doplnil.