Setkání prvé

Píše se rok 2001, první říjnová sobota. . Po rozpálené havajské dálnici nejedu na svém handbiku proti silnému větru rychleji než 12 km za hodinu, právě v tu chvíli se proti mně řítí první silná skupina cyklistů bojujících o havajský titul. Larsen, Hellriegel, Zack,Brown,Reid, Stadler a mezi nimi také Marc Herremans, který po vynikajícím běhu protne cílovou bránu zahalen v belgickém praporu v e vítězném gestu jako šestý.V Koně se slaví zatímco marně bojuji s časovým limitem a mířím při vší pokoře k přeci jen trošku smutnému cíli na Old Kona airport ( depo kolo - běh ).

Setkání druhé

V únoru 2002 přichází smutná zpráva z Kanárských ostrovů. Hvězda belgického triatlonu, po těžkém pádu z kola usedá na invalidní vozík.Zkušenost z desítek tisíc najetých kilometrů nezabrání chvilkové nepozornosti, poryvu bočnímu větru a shodě všech nepříznivých okolností, které vedly k tomuto neštastnému pádu. Při tom všem mě napadá, že snad , možná někdy….,ale dobře víme jak těžká je cesta, která tohoto muže čeká. O to víc jsem šokován, když necelých devět měsíců poté usedám k internetovému přenosu z Ironman Hawaii 2002, abych se dozvěděl , že Marc Herremans je znovu na startu a tentokráte v kategorii, kterou tak důvěrně znám. Není těžké vzpomenout na to co jsem v době + 9 měsíců činil, start na ironmanu to nebyl. Přes nadšené mediální předpovědi moc dobře vím jaký osud Marca čeká a nepletu se .Po 100 minutách a necelých 4 kilometrech plavání za ovací nadšeného publika končí Marc svůj vyjímečně rychlý a odvážný comeback. V kategorii handcyklů vyhrává opět domorodec Randy Caddell,pro něhož je dokončení ironmana takřka samozřejmostí (počet dokončených závodů se blíží 20 ti).

Setkání třetí

Je červen 2003 a právě jsem na cestě na kvalifikační závod ( Texas ). Odbavuji své nepřehlédnutelné zavazadlo na přestupu v Bruselu. Reč se stáčí k účelu mé cesty a starší dáma za přepážkou se zaujetím vytahuje titulní stránku novin. Vlámštiny není opravdu třeba. Cílová fotografie ze středního triatlonu v Braaschat ( BEL). Marc má za sebou svůj první celý triatlon a navíc ve výborném čase s excelentním plaváním ( za prvním plavcem zaostal o necelých 5 minut !).A tak kupujeme belgický plátek a máme téma na dlouhou cestu do Texasu. S vědomím , že Marc bude chtít letos opět závodit na Havaji , jsem očekával , že se střetneme právě na jediné možné kvalifikaci v Lubbocku. Nicméně Marc zřejmě získá od někdy velkorysé WTC ( světové triatlonové organizace) přímé právo startu. To bych také bral…ale na druhou stranu, závod v Texasu je jedinečný svou atmosférou a na Havaji jsem nedokázal to co Marc před dvěma lety.A tak sedím opět na startu v Buffalo Springs .

Intermezzo

Sešli jsme se pouze tři . Moji staří známí Tom Mc Curdy a John Houde z USA.ke kvalifikaci tak stačilo "pouze" dokončit v časovém limitu osmi hodin. Na startu byla i jedna sympatická dívka a tak se konala velká premiéra v naší kategorii- první dívka usilující o Havaj. ( bohužel závod nedokončila). Místními médii jsem byl dle papírových předpokladů pasován do role favorita. Oba američané zaostávají především v plavání, inu česká plavecká škola. Roli jsem přijal s vědomím, že na trati mi budou všechny předpoklady k ničemu. Letos jsem poprvé plaval v otevřené vodě v neoprenu a bylo to znát. Navíc v Buffalo Springs je tradičné potemnělá voda. To snižuje možnost orientace, k tomu jsem několikrát dostal do nosu od horlivého plavce přede mnou..zkrátka už jsem se těšil z vody. Oproti svému času z minulého startu jsem zaostal o 4 minuty..nic moc . Po rychlé práci v depu usedám na svůj nový handbike a vyrážím společně s další tisícovkou závodníků (jedny ženu před sebou a druhé mám v zádech).Hned první kilometry mě přesvědčují o tom , že sedlám opravdu jiný stroj než před dvěma lety.Není takové vedro, pod mrakem, fouká vítr.Jedu rychle a rovnoměrně. Setřím síly na lehkých převodech.Již na první obrátce cca 20 km zjištuji, že můj náskok na druhého je více než 20 minut .Předjíždějí mě desítky cyklistů , navzájem se povzbuzujeme. Přijíždím do cíle kola o půl hodiny rychleji než minule a v podstatně větší pohodě a už se těším až otestuji pro změnu svou novou formulku. Platí to samé jako v případě bicyklu. Na trati půlmaratonu předjíždím desítky běžců. Dokončuji závod na cca 420 místě , tedy hluboko v první polovině startovního pole a časem 6 hodin 18 minut jsem se natěsno přiblížil k výkonům havají ověnčených pánů Moledovi, Bayileymu a Caddellovi. Přijímám gratulace, není jich málo. Děkuji bráchovi a místním pomocníkům a v duchu všem kterých by byla plná stránka.Už mě ta americká sláva trošku štve, mám velkou chut na melouna ( minule to byla nechut na kapačku ,jestli se nepletu) a tak kličkuji mezi ostatními slavícími závodníky k občerstvovacímu stanu.A pak už jen samá pozitiva. Z Lubbocku poklidného texaského města ,kde vládne prohibice( no alcohol in town), disciplína a usměvaví farmáři si odvážím havajský slot , ale především spoustu zážitků nejen z krásného závodu.

Setkání čtvrté

Podruhé v životě se tedy utkám s Marcem Herremansem. Věřte , že si budeme blíž než před dvěma lety. Především proto, že oba moc dobře víme že nejtěžším soupeřem který nás čeká je horký a mocný dech bohyně Pelé ,která dle mýtu sídlí v kráteru nejaktivnější sopky světa Mauana Loy. A tak letos zkusím snést další obět na její oltář.
Tento příběh bude pokračovat. Píše se 18.10 2003 (Kona - Hawaii)………….