V roce 1998 jsem se rozvedl z důvodu, že moje ex-manželka se přes 2 roky zajímala o jiné pány a tak jsem zůstal sám s mentálně retardovaným dítětem. Od této doby se pokoušíme najít buď novou maminku, nebo přítelkyni na delší dobu, nehledal jsem levné známosti. Bohužel jsem poznal, že ženy - tedy v naší republice, jsou stále na omylu, když si myslí, že invalidé či postižení musí být hloupí či blázni. Tak se podle toho chovají. Připadá mě že jsme vždy na vedlejší koleji ať už po stránkách sociálních, finančních či partnerských. Já nevidím hanbu v tom, že chlap může pečovat o postižené dítě. Tento rok je rokem postižených, já a můj syn Péťa přejeme všem, aby poznali lásku, štěstí a nepřipadali si tak diskriminovaní jako my. Všem tedy i hodně zdraví.