Olomouc (šlo, jab, job) Proč by se měl stát chovat k lidem, kteří obtížně zdolávají bariéry, vlídněji, když to nedělá ani jeden z vysokých ústavních činitelů? Původně se vymlouval na památkáře Místopředseda sněmovny Ivan Langer (ODS) vlastní v centru Olomouce dům, kde také bydlí. Kromě jeho bytu jsou v domě také optika a prodejna potřeb pro zvířata a proto by měl být tento dům (před časem rekonstruovaný) snadno přístupný i pro vozíčkáře či kočárky. Jenže není: dům Ivana Langera dělí od chodníku schody. Už před dvěma lety si sdružení olomouckých vozíčkářů Trend stěžovalo na stavebním úřadě. Odpověď přišla od politika samého: Langer prý bezbariérový přístup do svého domu chtěl, ale bohužel mu to v historickém centru nepovolili památkáři. A tak zbyla jediná možnost: zvonek, který přivolá pomoc. Právě toto vysvětlení Langer vozíčkářům nabídl poslal jim ho na hlavičkovém papíře sněmovny. Skutečnost však vyšla najevo vzápětí. Památkáři nemohli Langerovi nic zakázat, protože s nimi vytvoření žádného bezbariérového vstupu ani neprojednával. To ostatně přiznává dnes i on sám. Plošinu vám přinesu Langer proto zvolil jinou taktiku. "Vozíčkáři mají k dispozici ne jen zvonek, ale dokonce i rampu," oznámil loni v březnu divákům Sedmičky na TV Nova. A znovu problém: týdeník Respekt tehdy zjistil, že Langerův dům žádnou "plošinu" nemá a že politik nesplnil ani to, co slíbil úřadům. Totiž že označí zvonky pro vozíčkáře jasným a viditelným logem. I dnes vypadá Langerův dům stejně nepřístupně. Po plošině ani vidu. Langer však odmítá, že by to byl problém. A jen s nepatrnou obměnou se vrací k první verzi. "Jde o historický dům, takže tam nikdy ani nemohlo být nic jiného než jen zvonek a mobilní rampa, kterou přinesou na požádání. Bylo to tak ve stavební dokumentaci při přestavbě domu a nikdo neprotestoval," tvrdí.