Moderátor (Jana Šmídová):

Rómové nejsou zdaleka jediní, kdo se v naší zemi cítí znevýhodněn a diskriminován. Demonstrace handicapovaných občanů, kteří nesouhlasí s návrhem zákona o sociálních službách, proběhla v pondělí před úřadem vlády. Protest organizoval republikový výbor Národní rady zdravotně postižených, která reprezentuje až tři sta tisíc lidí se zdravotním handicapem. Václava Krásy, předsedy Národní rady, se kolega Robert Břešťan zeptal na motivy protestu.

Host (Václav Krása):

Protože se domníváme, že je potřeba upozornit jednak ústavní činitele, ale možná i veřejnost, že je tady velká skupina občanů, kteří nemají podmínky k tomu, aby mohli rovně uplatnit svoje práva tak, jako ostatní občané. To proto, že současná společnost zatím nedovedla vytvořit podmínky pro to, aby tito lidé, lidé s handicapem, ale i lidé staří, kteří potřebují nějaké služby sociální péče, aby mohli žít uprostřed té společnosti, komunikovat se všemi, svobodně uplatňovat všechna práva. Bohužel od dob komunismu se toho příliš v této oblasti nezměnilo. A my se domníváme, že je potřeba připomenout veřejnosti, ústavním činitelům, že je to vážný problém, že ta skupina je početná. A že se o její problémy nikdo nezajímá. My máme ústřední heslo té demonstrace, které se obrací na občany a ptá se jich, Chcete umřít tam, kde to máte rádi? To heslo vlastně chce všem připomenout, že každý člověk, pokud se mu nestane nějaký neštěstí v mládí, jednou zestárne. A vždycky takový člověk potřebuje pomoc druhé osoby. Takže se to vlastně týká ten problém všech občanů. A současný systém služeb nebo pomoci těmto lidem je na velmi špatné úrovni. On vlastně nutí, aby tito lidé nedobrovolně opouštěli svoje bydliště, prostředí, kde mají přirozené sociální vazby. Nutí je prostě odejít někam, kde jim zbude postel, kousek skříně a židle a noční stolek. A já nevím, jestli si to dostatečně vůbec občané uvědomují, že takový odchod do domova důchodců je strašně traumatizující záležitost, protože člověk opouští všecko, co ho obklopovalo po celý život. A jde do cizího světa. Já myslím, že to je potřeba změnit. Svět jde úplně někudy jinudy. Čili není to jenom o problémech zdravotně postižených, i když samozřejmě také. Ale je to o problémech vlastně každýho člověka v této zemi.

Redaktor (Robert Břešťan):

Vy ovšem na té dnešní demonstraci předložíte zcela konkrétní požadavky. A zcela konkrétní připomínky. Ona, pokud se nemýlím, ta demonstrace byla iniciována novelou zákona o rozpočtovém určení daní. Ono to zní velmi složitě, ale pokusím se to přeložit. Řekněte, zda to překládám dobře. Jde o to, aby peníze na péči, jak o staré, tak o zdravotně postižené občany, získal přímo ten daný občan. A ten už by si rozhodl, jak s nimi naložit. Jestli je dá na osobního asistenta, případně jestli půjde do domova důchodců a zaplatí si je. Je to tak?

Host (Václav Krása):

To je přesně klíč, o co nám jde. Myslím si, že právě proto se to týká každého občana. Zákon o rozpočtovém určení daní, který teďko bude projednávat Poslanecká sněmovna v prvním čtení. Rozpouští prostředky na služby sociální péče do daňových výnosů krajů, do podílů na daně, jak se to odborně, přesně jmenuje. Ale my se domníváme, a jsme přesvědčeni, že tento manévr znemožní do budoucna právě tu základní reformu v oblasti služeb sociální péče, aby klient představoval kupní sílu. Ty peníze budou rozpuštěny do krajů. A už nikdo nedonutí kraje, aby vyplácely nebo aby nějak stanovily kupní sílu žadatele o sociální službu. Nebo aby vyplácely, my říkáme, příspěvek na péči. Ale tím nechceme říci, že musí být nutně v hotovostních penězích. Ale může to být další jiný systémy. A my chceme, aby tak jako ve školství fungoval systém, že vlastně peníze jdou s klientem. Dneska každá škola ví, že když přijme žáka, takže má automaticky nějaký příjem právě proto, že tohoto konkrétního žáka přijala. My chceme, aby to obdobně fungovalo i v sociálních službách, aby prostě agentura, která provozuje tyto služby, věděla, že když poskytuje tomuto klientovi službu, takže ví zároveň, že klient představuje tu kupní sílu. Že prostě dostane za ty služby zaplaceno.

Redaktor (Robert Břešťan):

A myslíte, že máte páky přesvědčit vaše někdejší kolegy, vlastně poslance, aby změnili ten zákon tak, jak navrhujete vy? A podotázka, kolik se vás zhruba tak před úřadem vlády sejde?

Host (Václav Krása):

Kolik se nás sejde, já doufám, že dneska bude poměrně dost. Určitě to bude několik stovek. Musíme si uvědomit, že pro řadu těch lidí je velmi obtížné jet do Prahy, přijedou lidi z Olomouce, přijedou lidi z Ostravska, z Český Lípy, z celé republiky přijedou dneska lidi. Ale je pro ně velmi obtížné vůbec vydržet tu cestu. Když má někdo velký handicap, tak ta cesta je pro něj neuvěřitelně náročná. Oni přijedou, tady vystoupí z autobusu, půjdou chvíli před úřad vlády a zase pojedou domů. A je to vlastně celodenní výlet, pro ně velmi náročný. Takže nedokážu odhadnout přesně, kolik lidí, několik stovek to určitě bude. Víme, že se vypravuje řada autobusů, takže určitě nás bude dost. Ta druhá otázka byla, zda máme dostatečně páky na moje bývalé kolegy. No to se uvidí. Zákon je dneska v prvním čtení a my ho nezpochybňujeme. Myšlenka, že peníze patří krajům, když jsou zřizovateli a provozovateli různých zařízení je správná. My pouze chceme, aby ty peníze, které dostaly, označkované, že toto jsou peníze určené na sociální služby. A tyto peníze mohou být kdykoli použity právě na příspěvek na péči. My nechceme, aby ty kraje peníze nedostaly. Toto je podle nás malá změna, která je možná. A já věřím, že přesvědčíme potom poslance, ve druhém čtení. A hlavně při projednávání ve výborech. Aby tuto změnu udělali.

Moderátor (Jana Šmídová):

Říká někdejší poslanec a nynější předseda Národní rady zdravotně postižených, Václav Krása, jehož si k mikrofonu pozval kolega Robert Břešťan. A já jen upřesním, že handicapovaní spoluobčané neprotestují proti podobě reformy veřejných financí, ale naopak reformu, ovšem pro reformu sociálních služeb požadují.