Olomouc - Jsou to zřejmě jediné děti v celém městě, které se netěší na prázdniny. Sedmi absolventům speciální třídy při Základní škole Řezníčkova v Olomouci-Hodolanech totiž s koncem června končí pětileté období, kdy mohli chodit do školy se zdravými spolužáky. Byli vůbec prvními dětmi s mentálním postižením, kterým se to poštěstilo. "Udělala jsem dobré rozhodnutí, že jsem tam dceru dala. Celou dobu byla velmi spokojená. Nebyla izolovaná a myslím, že přínos to mělo i pro zdravé děti. Ty teď totiž vrstevníky s postižením berou takové, jací jsou," pochvaluje si jedna z maminek postižených dětí Zdeňka Pospíšilová.

Právě ona, další rodiče a lidé z občanského sdružení Spolu projekt před pěti lety vymysleli. Nebýt však ředitelky a učitelů z Řezníčkovy školy, kteří jim vyšli vstříc, možná by dodnes všechno zůstalo jen na papíře. "Byl to projekt, který nikde v zemi ještě nefungoval. Než jsme se do něj pustili, dlouho jsme o tom diskutovali s kolegy, dětmi a také rodiči. Nakonec se mezi nimi nenašel nikdo, kdo by byl proti," vzpomíná ředitelka Marie Melcherová.

Nyní svého rozhodnutí nelitují rodiče ani učitelé. Ukázalo se totiž, že když se ve škole denně potkávají zdraví žáci s postiženými, má to dobrý vliv na obě strany.

Když děti s mentálním postižením do třídy před lety nastoupily, stěží se ve škole orientovaly. Nyní se dobře vyznají nejen na školních chodbách, ale i v celých Hodolanech. Zdraví se se spolužáky, učiteli, osobně se znají s kuchařkami i uklízečkami, a dokonce si dovedou samy nakoupit v obchodě.

"Snažili jsme se je zapojovat do všech školních akcí a některé hodiny absolvovaly se zdravými dětmi. Chodily spolu na hudební a výtvarnou výchovu, do divadel, kina i na plavání," říká Melcherová.

A jak se ke svým "jiným" spolužákům chovaly ostatní děti? "Je to sice paradoxní, ale nejvíce jim pomáhali ti největší darebáci. Učili je pracovat na počítačích či jezdit na koloběžkách," usmívá se ředitelka, podle níž si všechny zdravé děti umí víc než dřív vážit zdraví.

Děti s postižením se po celý závěrečný rok připravovaly na to, aby mohly po škole začít pracovat. Jak jinak, opět mezi zdravými lidmi. Někteří se na to skutečně chystají, jiní budou pokračovat v dalším vzdělávání. Do jejich školních lavic přijdou další. Škola má pořád ještě volná místa. Rodiče dětí s postižením, kteří se ještě nerozhodli, proto stále mají šanci se přihlásit.