Nečekejte bílé pláště ani zápach dezinfekce. Když zazvoníte u dveří s nápisem Respitní centrum Borůvka, otevře vám ošetřovatelka ve svetru a džínách. A čistota se prý dá udržet i bez lyzolu.

Do Borůvky v Borovanech jezdí už pět let "na prázdniny" těžce postižené děti, které se neobejdou bez pomoci rodičů. "Kdyby nebyly respitní péče," říká ředitel Borůvky Jiří Bajer, "někteří rodiče by asi najednou stáli před krutým rozhodnutím. Jednoho dne by si řekli: "Už nemůžeme, jsme na konci sil, nestačíme na to..." A začali by uvažovat, jestli raději nemají dát své postižené dítě do státního ústavu. Zoufalství, bezmoc, bezradnost a vyčerpání by je mohly k tomuto kroku dohnat. A částečně také neustálý strach, který se dá vyjádřit otázkou: "Co bude s mým nevyléčitelně nemocným dítětem, když se se mnou něco stane, když tady nebudu?" Tenhle strach jsme v rodinách, doufám, už trochu odbourali."

Jen si to představte - starat se o postižené dítě znamená být každý den v roce po celých čtyřiadvacet hodin neustále v dosahu. Jenže i v takovýchto rodinách je někdy potřeba vymalovat byt, udělat větší opravu, vygruntovat nebo třeba něco důležitého zařídit sto kilometrů daleko a přespat u vzdálených příbuzných. Co potom? Poraďte... Ostatně ředitel přesně ví, o čem mluví. On sám má postiženou dceru.

Starat se o postižené dítě znamená být pořád v dosahu

Ředitelovy profese

Jiří Bajer působí v Borůvce nejenom jako šéf, ale také jako topič, elektrikář, správce, příležitostný šofér a opravář všeho možného. "Někdy dokonce i jako pečovatel. Když náhle onemocní pečovatelka a nemůže přijít do práce, zaskočím za ni."

Ředitel bydlí s manželkou a dcerou přímo v objektu Borůvky. Má tedy "výhodu", bez problémů může být k dispozici ve dne v noci. Nepřetržitě ve službě.

Dalším jeho ředitelským úkolem je shánět personál a motivovat ho. "U pečovatelek to bez odbornosti nejde. Pracují tu zdravotní sestry s poměrně dlouhou praxí. Jenže kvalifikovaná sestra, která v týdnu, kdy jsou pobyty, dělá od pondělí do neděle, má plat 8500 korun hrubého. Proto následující týden zpravidla žádné respitní pobyty nejsou, personál si vybírá náhradní volno a připravuje se na klienty, kteří přijedou v pondělí ráno. Pečovatelky si musejí odpočinout, jedině tak můžeme zajistit kvalitní péči, která je zase příčinou toho, že se k nám klienti rádi vracejí, že se tu cítí jako doma."

Líbí se nám Kabáti

Vysoká brunetka s veselýma očima se jmenuje Veronika a právě pomáhá čtrnáctileté, částečně ochrnuté holčičce nakreslit obrázek: Myšák Mickey, pes Pluto... Jakou barvu vybrat pro psí uši? Hnědou? Černou? "Co je nejtěžší na téhle práci?" zopakuje Veronika otázku. "Asi navázat kontakt s dítětem, které sem přijde poprvé. Dost často se to daří přes současnou muziku. Nedávno jsme se třeba s jednou naší klientkou všichni shodli na tom, že se nám docela líbí Kabáti. Ze stolních společenských her má u nás jednoznačně největší úspěch Člověče, nezlob se!, kluci obvykle nedají dopustit na play station. Jednou za rok, uprostřed léta, pořádáme tábor a v jeho rámci rej masek. Děti i ošetřovatelky se převlečou za čarodějnice, kouzelné víly, princezny, duchy... Pro děti je tenhle maškarní rej obrovský zážitek. Pamatuji si, jak jedna dívka přijela po půl roce znovu k nám a stále ještě vzpomínala na letní karneval s maskami."

Veronika se spolu s ostatními pečovateli v průběhu jedné směny stará o sedm až osm klientů. Když má nějaké dítě špatnou náladu a zlobí, ošetřovatelé a ošetřovatelky se u něj střídají. Takových dětí ale nebývá mnoho. V Borůvce vládne spokojenost, klid, pohoda. Možná i proto, že vždy několik dní před začátkem dalšího pobytového týdne se na přijíždějící děti veškerý personál náležitě připraví. Rodiče totiž vyplňují dotazník, kde kromě pravidelně užívaných léků a speciálního cvičení uvedou také záliby svých dětí. Velkým miláčkem postižených dětí byl ještě před rokem milý a přítulný vlčák rodiny Bajerových. "Bohužel, před nedávnem nám umřel. Ještě dnes mě bolí pomyšlení na jeho smrt," vzdychne si Jiří Bajer.

Ládíkovy kousky

Občas funguje dokonce i zpětná vazba - ošetřovatele v lecčem obohatí kontakt s postiženými. Pečovatel Karim Sidibe vzpomíná na osmnáctiletého Ládíka: "Všichni v Borůvce se těšíme na chvíli, kdy přijede Ládík. Když se objeví, všichni se tu začnou usmívat, tuší, že bude opět legrace. Ve společenské místnosti klečí Ládík na koberci a baví okolí svými kousky. Když je s námi, cítíme jeho radostný, ale i bolestný svět. Každopádně jiný, než je ten náš. Příležitostí k velké legraci je pro něj například jídlo. Jakmile se ocitne v jídelně, začne ostražitě čichat, jestli v pokrmech nejsou vajíčka. Ta totiž nejí. Pokud dostane cokoli s vejci, nakvašeně zavrčí: "Tak se na něj vyprdni!" Ládík někdy nechce jíst, a když ho někdo krmí, dokáže občas ze vzdoru sevřít zuby lžíci, kterou v žádném případě nehodlá pustit. Jindy zase při každém soustu dodává k pobavení všech v jídelně komentáře typu: "Za Spojené státy americké! Za cigáro! Za citáty a aforismy! Za tetu, co mi kupuje buřtíčky! Za kafíčko!" Jindy se zase Ládík promění v Otesánka a nárazově dokáže sníst neuvěřitelné množství jídla, odhadem třikrát víc než dospělý muž."

Prosby a žádosti

V Borůvce pracuje jedna kuchařka. Připravuje snídaně, přesnídávky a večeře. Obědy se dovážejí z kuchyně borovanského zemědělského družstva. Pro opravdu velké vaření totiž není kuchyň bývalé mateřské školy ještě dost vybavená. Nedostatek peněz je téma, k němuž se musí jak ředitel Borůvky, tak manažer Jiří Zmeškal neustále vracet. Jiří Zmeškal posílá dennodenně potenciálním sponzorům e-maily a dopisy s žádostmi o alespoň malé přispění. "Občas někdo přispěje. Odmítavé odpovědi však výrazně převládají nad těmi souhlasnými. Odmítnutí jsou většinou formulovaná velmi zdvořile a já mám pocit, že se o nás alespoň ví, že možná někdy příště nám oslovení přispějí. Občas se ale stane i to, že dostaneme zpět sprostý dopis, v němž někdy nechybějí i záměrně provokativní věty typu: "Chcete si za naše peníze pořídit nový typ mercedesu?" Co na to říct?" krčí rameny Jiří Zmeškal.

Na provoz Borůvky jsou ročně potřeba 3 miliony 774 tisíce korun. Vlastně velmi málo - ve srovnání s tím, na kolik přijdou krachy tuzemských bank a prohrané mezinárodní arbitráže...

Co je to respitní péče?

Rodiče, kteří trvale pečují o dítě s těžkým zdravotním postižením, často potřebují pomoc, jinak se rodina vyčerpává a hrozí rozpad vztahů. Jednou z forem této pomoci je odlehčovací (respitní) péče. Jde o krátkodobé pobyty postižených dětí ve střediscích, kde je o ně postaráno tak, aby handicapovaný člověk nebyl stresován.

Středisko Borůvka poskytuje postiženým dětem obvykle týdenní pobyty. Ty mohou vyřešit i naléhavé případy, třeba když je pečující osoba náhle hospitalizována, když se do rodiny narodí další sourozenec nebo když pečující osoba musí vyřešit neodkladné záležitosti mimo své bydliště.

Při respitních pobytech je pro klienty kromě základní péče v Borůvce zajištěna také prohlídka dětskou lékařkou, pravidelné podávání léků a obvyklé cvičení. Vše je obohaceno o kulturní akce a výlety do okolí.