Bílý Újezd - Organizátoři hiporehabilitace se shodují, že jízda na koni znamená pro postižené i zdravé děti, vždy silný emocionální zážitek. Pomáhá uvolňovat napětí, zlepšuje rovnováhu, adaptaci a koncentraci.

Už třetím rokem se klienti rychnovského Charitního domova pro mentálně postižené děti a mládež účastní hiporehabilitace - metody, která pomáhá zlepšovat psychický a fyzický vývoj handicapovaných i zdravých dětí. Hiporehabilitace znamená nadřazený pojem, jež zahrnuje několik forem a širokou škálu metod, mimo jiné i tzv. Léčebné pedagogicko-psychologické ježdění (LPPJ).

Včera se pod vedením speciální pedagožky Martiny Kovářové, která LPPJ vede, na místní farmě uskutečnila premiéra po zimní přestávce. Handicapované děti se seznamují s koněm, zvykají si na jeho přítomnost. Působením koně, prostředníka mezi jezdcem a terapeutem, se učí uvolnit a odbourávat problémy v komunikaci. Procvičují hybný aparát.

Vrchní sestra rychnovské Charity Helena Brožová, která s dětmi dojíždí na místní farmu dvakrát týdně, si vliv hiporehabilitace pochvaluje. Potvrzuje, že děti se na ni vždy těší.

"Honzík Polanský, čtrnáctiletý chlapec s Downovým syndromem, který nikdy neřekl jediné slovo, na koni poprvé promluvil," říká.

Metodu doporučuje i většina lékařů.

"Se zdravotníky hiporehabilitaci pravidelně konzultujeme. Zatím jsme se nesetkali s odmítavým postojem," popisuje několikaleté zkušenosti vrchní sestra.

Svěřenci kvasinského Ústavu sociální péče vyzkoušeli LPPJ letos poprvé. Nejprve je nutné překonat počáteční bázeň, uvolnit se.

"Po první jízdě může tělo leckdy bolet. Procvičí se totiž takové svaly, které při běžném pohybu zůstávají bez hnutí," uvedla Kovářová.

Ilona Šedivá, předsedkyně Jezdeckého klubu Jurášek, ze svého postu hipologa vybírá a připravuje koně "na míru" pro specifické potřeby handicapovaných.

Účastníkům léčby s logopedickými problémy může metoda pomoci lépe zvládnout koordinaci mluvidel. Svou roli hraje také prostředí, děti nemusí sedět v učebnách a kancelářích logopedických poraden. Pohybují se v přírodě, na čerstvém vzduchu.

"Kůň má určitý rytmus a dítě se ho s ním snaží udržovat, podvědomě ho přijímá. U mentálně postižených dětí se obvykle jedna hodina zaměřuje přímo na nácvik a zapamatování konkrétní dovednosti. Musí umět zastavit koně, znát povely," vysvětluje speciální pedagožka.