Článek je převzat z novin SKOK DO REALITY speciální noviny o legislativě pro zdravotně postižené, ročník 3, číslo 5

Dovolte, abych vám představila naši právní poradnu. Je součástí legislativního oddělení Národní rady zdravotně postižených ČR, které vede odborník na slovo vzatý - JUDr. Jan Hutař. Druhým člověkem tohoto oddělení jsem já, JUDr. Věra Dreslerová. Snažím se poskytovat právní pomoc zdravotně postiženým lidem, invalidním důchodcům ať již v plném, či částečném invalidním důchodu, lidem, kteří mají tyto osoby ve své péči, a v neposlední řadě i lidem, kteří vychovávají zdravotně postižené dítě. Jde o poradenství v oblasti "živého" práva tedy v záležitostech majetkových, rodinných, bytových, sociálních či pracovních, případně též v záležitostech, které souvisejí nebo se dotýkají trestního práva. Pokouším se spolu s panem Hutařem pomoci lidem, kteří se nemohou obrátit na placeného advokáta.

Jsme rádi, když se na nás tito občané se svým problémem obrátí, a jsme ještě raději, když se obrátí včas a my jim můžeme pomoci. Neboť u včasné žádosti o pomoc je šance, že správně informovaný, poučený klient svoji situaci vyřeší uspokojivě. Zejména u záležitostí bytových a majetkových může člověk s neznalostí práva učinit kroky, které jej poškozují a bohužel nejdou vzít zpět.

Naše oddělení a naše poradna nemůže poskytnout právní zastoupení občana u soudu či na úřadech; tuto službu naše současná legislativa bohužel nedovoluje. Můžeme však pomoci s různými podáními, poradíme, jak psát žalobu či odvolání apod. Jsem toho názoru, že v záležitostech, kde obhájce není nutný, je většina lidí schopna hájit svá práva sama - zejména je-li naše poradna schopna a umí je vést krok za krokem.

Působím v poradně 2 roky. Za tuto dobu se na mne obrátilo mnoho občanů, kteří splňují podmínky naší bezplatné služby. Je potěšitelné, že bylo hodně těch, kterým šlo pomoci a kteří si svá práva prosadili a obhájili. O našich klientech si vedu evidenci a na stránkách těchto novin vás postupně seznámím s některými případy.

Vybrala jsem jednak ty, které dokládají, že spravedlnost a právo jsou mnohdy dosažitelné, jednak ty, u kterých lidi zanedbávají věci, či špatnému postupu již nešlo pomoci. Nezapomněla jsem ani kauzy, kdy klient v situaci vyžadující řešení učinil tu chybu, že se před tím, než ve svém životě učinili zásadní věc, neporadil a jednal špatně - a následky už nebylo možné změnit. Tyto případy bohužel spadají do oblastí majetkových záležitostí, kdy se jedná o větší finanční částky, nemovitosti apod. A navíc se obvykle odehrávají v jedné rodině, mezi příbuznými v přímé linii, tedy mezi rodiči a dětmi.

Ve svých příspěvcích určených pro tyto noviny se budu snažit o srozumitelný a výstižný styl. Nechci používat strohou řeč práva: jde mi o to, aby čtenáři měli pocit, že popsané případy vstupují do jejich povědomí.

Tolik na úvod a nyní popíšu tři poměrně časté problémy, které naším klientům ztrpčují život.

Nejprve se zaměřím na darování nemovitého majetku. S touto záležitostí se na nás obrací stále více klientů. Již zhora jsem naznačila, že se zdá být snadné sepsat darovací smlouvu, dát žádost o vklad na katastr nemovitostí - a věc je hotová. Až později klient zjistí, že sice vyřízena je, ale jinak než si představoval. Jde zejména o případy, kdy klient daruje nemovitost členovi své rodiny a také cizí osobě a v darovací smlouvě si vymíní, že bude v nemovitosti do konce svého života bydlet, ať již sám, či ve společné domácnosti s obdarovaným. Vše je v pořádku až do doby, než se dar stane zápisem na list vlastnictví majetkem příjemce. Pak často začne martyrium, které v lepším případě skončí šikanováním dárce v jeho bydlišti, či jeho vystěhováním z nemovitosti… Mnohdy se stane, že invalidní důchodce v této situaci kontaktuje naší poradnu. Po prostudovaní darovací smlouvy potom zjistím, že sice byla sepsaná celkem dobře a splňuje právní náležitosti dané zákonem, ale ani v nejmenším nepamatuje na ochranu dárce: nezahrnuje žádné body stanovující, jak postupovat při porušení darovací smlouvy, ale hlavně nezahrnuje možnost v takovém případě řešit věc zrušením darovací smlouvy, byť s využitím žaloby u soudu. Pokud by toto darovací smlouva obsahovala, bylo by možné zahájit příslušné kroky k ošetření práv dárce.

Proto doporučuji následující postup. Jelikož se jedná o věc, která se dotýká vlastnických, ale i lidských práv jednotlivce, vždy se jděte poradit s právníkem ihned po rozhodnutí, že darujete svoji nemovitost. I naše právní poradna je schopna a ochotna vás vyslechnout, zjistit všechny souvislosti a pak poradit. Ve zmiňovaném případě by vaše darovací smlouva měla obsahovat také ustanovení o věcném břemenu bydlení do konce vaší životní pouti. Toto věcné břemeno by mělo být zaneseno i na listu vlastnictví na katastrálním úřadě. Zatímco ujednání o zajištění trvalého bydlení bez věcného břemene je účinné pouze mezi smluvními stranami a v případě prodeje nemovitostí již není nový nabyvatel tímto ujednáním vázán, je věcné břemeno účinné proti každému vlastníku nemovitostí. Darovací smlouva by měla dále obsahovat ustanovení, které se bude opírat o dobré mravy ve smyslu občanského zákoníku a bude zajišťovat dárci nejen klidné bydlení, ale i klidný život bez jakékoliv šikany. Pokud by bylo toto ustanovení porušováno, tak by dárci umožňovalo od darovací smlouvy odstoupit.

U nemovitostí a záležitostí s nimi spojených zůstanu i v druhém případě. Jde o problém paní, která prodala rekreační objekt a po prodeji udělala tu chybu, že věc nedotáhla do konce: spolehla se na slib kupce a málem na to finančně doplatila. I ona, stejně jako mnoho jiných lidí, se na nás obrátila, až když nevěděla kudy kam. V případě této invalidní paní proběhlo jednání o prodeji i zaplacení kupní ceny v pořádku a věc se zdála ukončena.., Žena se objevila v mé kanceláři ustaraná, s dopisem od společnosti Česká energetika v ruce. Po jeho přečtení jsem zjistila, že nový majitel chaty po uzavření kupní smlouvy slíbil prodávající, že se postará o vše, co souvisí s převodem správních poplatků, odběru elektřiny a podobně a dohodl se s ní, že mu budou zasílány všechny složenky. Milá paní P. žila v dobré víře, že je všechno vyřešeno, až do chvíle, kdy obdržela od společnosti ČEZ doporučený dopis se složenkou na zaplacení dlužné částky za odběr elektrické energie v prodaném objektu. Suma stanovená za odběr elektřiny novým majitelem se blížila k 30. tisícům Kč.

Naše klientka měla vskutku důvod k vážným obavám. Nepomohl ji argument o prodeji chaty, ani sdělení jména kupce, doby prodeje a dalších náležitostí dokládajících, že nemovitost ji v době spotřeby elektřiny už nepatřila. Místně příslušná pobočka ČEZ striktně trvala na zaplacení. Dopis jsem si ponechala u sebe a paní jsem částečně uklidněnou poslala domů. S přihlédnutím k neochotě místní pobočky jsem se obrátila přímo na ředitele centrály ČEZ v Praze 1. Vzájemně jsme si vysvětlili situaci a během osobního jednání se mi podařilo dohodnout, že paní P. zaplatí pouze za dobu, ve které je každý uživatel elektroměru povinen nahlásit změnu. Za ostatní období bude platit nový majitel, na kterého se pobočka ČEZ obrátí.. Vše tedy dopadlo dobře. Navíc jsem pro paní P. zajistila výhodu splátek, takže nemusela požadovanou částku zaplatit najednou. Ono totiž jde o to, že každý elektroměr je firmou ČEZ odběrateli zapůjčen a při změně uživatele je původní uživatel povinen tuto skutečnost nahlásit. Spoléhat se na nového majitele může být, jak patrno, ošidné. Tentokrát se našlo smírné řešení, se kterým obě strany souhlasily. Jinak by však tato záležitost mohla skončit u soudu.

Ve své praxi se nezřídka setkávám s případy, které jako by měly kořeny v minulých dobách: hlavní roli v nich mají špatné mezilidské vztahy a nerespektování lidské důstojností. Před nějakou dobou se na mně obrátila mladá paní, která se starala o jedno zdravé a jedno zdravotně postižené dítě. Byla vdaná, ale manželství mělo do spokojenosti daleko. A daleko mělo také do představ, které si o něm většina z nás vytvořila. Ve složité a neveselé, stresující situaci, kdy měla rodina mít na zřeteli spokojenost svých dětí a zdraví dítěte postiženého ubýváním svalové hmoty, se manžel choval spíš jako imperátor než jako opora rodiny. Peníze dával kdy chtěl, domů chodil kdy chtěl, na výtky nereagoval. Pro rodinu byl spíše brzdou. Když matce dětí došla trpělivost, rozhodla se, že podá návrh na rozvod. Jelikož s manželem nebyla možná dohoda, musela volit rozvod klasický. Po obdržení návrhu na rozvod ji muž začal, už jako žalovaná strana, zastrašovat a vyhrožoval, že jí nedá ani korunu, že děti dostane do péče on a že ji vyhodí ze společného bytu na ulici.

V této fázi se paní obrátila na naší poradnu. Vyslechla jsem ji a postupně jsem všechny její problémy konfrontovala se zněním příslušných ustanovení rodinného a občanského zákona. Seznámila jsem ji s jejími právy a snažila se poradit, jak má vystupovat u soudu a jaké má předložit doklady. Rozhodně nemusela mít obavy, že jí budou vzaty děti nebo, že na ně otec nebude platit výživné. Nemusela se ani strachovat, že skončí s dětmi na ulici. Zdůraznila jsem, že o rozvodu, svěření dětí do péče některého z rodičů, společném jmění a také o bytu rozhodne soud, pokud o těchto věcech nedojde k dohodě rozvádějících se manželů… Byla jsem pak velice ráda, když klientka po nějaké době přišla s tím, že je už rozvedená, děti jsou svěřeny do její péče a bývalý manžel má vyměřeno výživné jak na ně, tak na ni - vzhledem k tomu, že se o postižené dítě musí celodenně starat.

Uvedené problémy a jejich vyřešení možná někomu ze čtenářů pomohou najít východisko z obtížné situace. Budu ráda, když se na naši právní poradnu budete obracet se svými konkrétními dotazy a problémy. Můžete psát na adresu NRZP ČR, Karlínské nám. 12, 186 03 Praha 8, volat na číslo 602 244 160, mailovat na adresu nrzp.leg@braillnet.cz, Budu se snažit poradit vám co nejlépe.

Autor: Věra Dreslerová
Zdroj: SKOK DO REALITY speciální noviny o legislativě pro zdravotně postižené, ročník 3, číslo 5