Prezident Václav Klaus podepsal dne 13. 7. 2004 tzv. doprovodný zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zaměstnanosti. Nová právní úprava mění 54 zákonů. Většinou se jedná jen o legislativně–technické úpravy v souvislosti se změnou pojmosloví v zákoně o zaměstnanosti a upravuje mimo jiné také možnost převedení dovolené na zotavenou z předchozího roku.

Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel určuje dovolenou podle plánu dovolených. Ten se stanoví s předchozím souhlasem příslušného odborového orgánu tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku.

Počínaje 1. 10. 2004 vejde v platnost novela zákoníku práce, podle které už nebude možné nevyčerpané 4 týdny dovolené z předchozího roku proplácet. Kromě případů, kdy skončí pracovní poměr. Nová právní úprava vychází z příslušné směrnice evropských společenství a má především zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. To samotné finanční plnění, bez skutečného čerpání dovolené, nesplňuje. S uvedeným požadavkem příslušné směrnice souvisí i některé další úpravy v oblasti dovolené na zotavenou.

Základní rysy nové právní úpravy
V případě, že zaměstnanec bude mít v říjnu ještě 4 nevyčerpané týdny z loňské dovolené a zaměstnavatel mu neurčí její čerpání do 31. října, bude na ni muset „ze zákona“ nastoupit první pracovní den v listopadu, pokud tomu nebudou bránit překážky v práci (výkon vojenské služby, pracovní neschopnost, mateřská nebo rodičovská dovolená). V případě, že zaměstnanec nenastoupí dovolenou „ze zákona“ první pracovní den po 31. říjnu příštího kalendářního roku, aniž by mu v tom bránila překážka v práci, má se za to, že zaměstnanec dovolenou čerpá. Nevyčerpá-li zaměstnanec alespoň 4 týdny dovolené ani do konce příštího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou zaniká.

Pokud zaměstnanec nemohl vyčerpat dovolenou, která přesahuje čtyři týdny, ani do konce příštího kalendářního roku, může být s jeho písemným souhlasem tato část dovolené vyčerpána do konce dalšího kalendářního roku. Pokud tedy nevyčerpal 4 týdny a dva dny, pak se mu do dalšího roku převádějí pouze dva dny.

Náhradu mzdy za čtyři týdny nevyčerpané dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pouze v případě skončení pracovního poměru. Náhradu mzdy za tu část nevyčerpané dovolené, která přesahuje čtyři týdny, je zaměstnavatel povinen poskytnout nejen v případě skončení pracovního poměru, ale i v případě, že zaměstnanec nemohl tuto dovolenou vyčerpat do konce příštího kalendářního roku nebo do konce dalšího kalendářního roku.

Protože nárok na dovolenou souvisí s konkrétním kalendářním rokem, bude to v praxi znamenat, že povinnost zaměstnavatele poskytnout alespoň 4 týdny dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má zaměstnanec nárok, platí pouze v případě, že pracovní poměr zaměstnance k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok. Jestliže tedy pracovní poměr zaměstnance k témuž zaměstnavateli netrval po celý kalendářní rok, zaměstnavatel není povinen určit zaměstnanci čerpání alespoň čtyř týdnů dovolené.