Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo do konce června předložit vládě návrh zákona o ucelené rehabilitaci osob se zdravotním postižením. Z názvu tohoto materiálu, který byl ve vnějším připomínkovém řízení, zmizel pojem "ucelená rehabilitace". Nahrazen byl jednodušším pojmem rehabilitace, který (tak jako předchozí termín) zahrnuje rehabilitaci léčebnou, sociální, pedagogickou a pracovní.

Teze a jejich naplnění

Při vypracování věcného záměru zákona vycházelo MPSV z tezí ucelené rehabilitace osob se zdravotním postižením, které vláda schválila loni v červnu. Přípravu zákona o rehabilitaci má na starosti oddělení prevence sociální a zdravotní diskriminace. Svůj postup konzultuje jak s resorty zdravotnictví a školství, tak se zástupci zdravotně postižených. "Je to vždycky problém, pokud se má v jednom předpisu upravovat problematika, která zasahuje do více resortů," říká vedoucí oddělení Jan Čulík. Oblasti rehabilitace se dotýká 28 právních předpisů, přičemž tři z nich (školský zákon, zákon o zdravotní péči a zákon o sociálních službách, do kterých se teze o ucelené rehabilitaci již promítají) existují zatím pouze v podobě návrhů. Navzdory množství norem není dostatečně zajištěna spolupráce a návaznost v různých oblastech rehabilitace. "Zákon by měl zakotvit právo osob se zdravotním postižením na ucelenou rehabilitaci a definovat ty vazby poskytovatelů a uživatelů rehabilitace, které stávající normy neupravují vůbec nebo je upravují pouze částečně. Jde o některá práva a povinnosti uživatelů i poskytovatelů a o stanovení orgánů, které by monitorovaly poskytování rehabilitace a dohlížely na její koordinaci a provázanost," vysvětluje J. Čulík.

Zákon o rehabilitaci nemá řešit všechno

"Zákon pouze rámcově upravuje poskytování rehabilitace, ale bližší podmínky obsahují předpisy jednotlivých resortů. Léčebná rehabilitace je součástí zdravotní péče a tu může poskytovat pouze státní nebo nestátní zdravotnické zařízení. Jaké podmínky pro poskytování péče musí splňovat, to říkají zdravotnické předpisy. Zákon o sociálních službách bude upravovat podmínky pro poskytování sociální rehabilitace, což je jeden z druhů sociálních služeb. Obdobně senátem schválený zákon o zaměstnanosti říká, kdo může poskytovat pracovní rehabilitaci," uvádí J. Čulík.

Spor o právní formu

Základní zásady, kterými by se v budoucnosti mělo řídit poskytování rehabilitace, nikdo nezpochybňuje. Je to především včasnost, dostupnost, komplexnost, návaznost a koordinovanost rehabilitace (při individuálním a interdisciplinárním posouzení a zhodnocení potřeb a rozsahu rehabilitace u daného jedince). I na samotném MPSV se však objevily pochybnosti, zda je nutné vytvářet samostatný zákon. "Usnesení vlády z loňského června ukládá ministrům příslušných resortů, aby schválené teze ucelené rehabilitace osob se zdravotním postižením promítli do návrhu příslušných právních předpisů. Někteří legislativci tvrdí, že má jít pouze o promítnutí tezí do stávajících právních předpisů. My se domníváme, že nám toto usnesení dává úkol, abychom vypracova-li rámcový zákon o rehabilitaci," uvádí J. Čulík. Proti vzniku samostatného zákona byl i legislativní odbor MPSV. "Argumentovali tím, že věci, které chceme předložit do rámcového zákona, nemají normativní obsah a bude těžké z návrhu udělat zákon, napsat konkrétní paragrafy. Já si to umím představit, ale jsou to dva názory," říká J. Čulík. Ministerstvo se podle něj nakonec rozhodlo pro variantu samostatného zákona s tím, že počká, co ukáže vnější připomínkové řízení. Další námitkou proti zákonu je tvrzení, že i pokud bude záměr v předložené verzi schválen, zůstane zřejmě nenaplněn, protože předpokládá změny, které by musela uskutečnit tři ministerstva. Alternativou k přijetí rámcového zákona je "rozestrkat" principy obsažené v tezích do stávajících právních předpisů. Spolupráce resortů by však v tomto případě musela být podle J. Čulíka daleko větší. Nevýhodou tohoto řešení by vedle známých problémů s přípravou a přijímáním zákonů bylo pozdržení prací na aplikaci tezí (změna dosavadní, rozpracované koncepce) a ztížená orientace v množství novelizovaných předpisů. Zdravotně postižení by v tomto případě neměli naději na vznik samostatného zákona, který by zakotvoval jejich právní nárok na komplexní rehabilitaci.

Rehabilitační orgány

Na koordinaci, návaznost a dostatečnost rehabilitace by měly podle návrhu věcného záměru zákona dohlížet rehabilitační orgány. Na celostátní úrovni by měl vzniknout buď poradní a iniciativní orgán vlády, nebo obdobný rehabilitační orgán MPSV. "Tato instituce by se zabývala koncepcí rehabilitace, shromažďovala by údaje o provádění rehabilitace na území celé republiky a byla by jakýmsi legislativním připomínkovým místem," uvádí J. Čulík. Na území krajů by působily krajské rehabilitační orgány, které by sledovaly a koordinovaly poskytování rehabilitace na svém území. Zatímco teze ucelené rehabilitace počítaly pro zajištění činnosti rehabilitačních orgánů celkem se 75 pracovníky a ročními náklady kolem 60 miliónů korun, věcný záměr zákona počítá pouze s 27 zaměstnanci krajských rehabilitačních orgánů a pěti zaměstnanci rehabilitačního orgánu s celorepublikovou působností a celkovými náklady kolem 22 miliónů korun. "Kdybychom chtěli zřídit takový orgán třeba na úrovni bývalých okresů, neprojde to vládou. Proto jsme zvažovali jakousi kritickou minimální variantu s nejmenším možným zajištěním, aby to ještě fungovalo," říká J. Čulík.