Po klikatých cestičkách dorazí pomoc lidí s otevřeným srdcem
Prachatice - Uveřejnění příběhu malého Vašíka Srnce upoutaného na invalidní vozík, který musel v náručí své učitelky překonávat při cestě za vzděláním čtyři schodiště, dokázalo, že ještě existují lidé ochotní pomoci druhým.
Ozvali se dárci ze Zlína, Českých Budějovic a Prahy. Posledně zmíněný nabídl možnost darování přímo schodolezu v hodnotě 170 tisíc korun. Nikdo z nich si nepřeje zveřejnění svého jména. Ti, kteří poskytli škole hotovost, souhlasí, aby ji škola využila tak, jak to nejlépe pomůže žákům.
Na začátku dobrá vůle pomoci málem skončila nezdarem, i když jak maminka, tak i škola chtěly ze svého pohledu totéž, to nejlepší pro Vašíka. Oboustranně ostré setrvávání na vlastních stanoviscích se obrousilo teprve až včera při jednání za přítomnosti místostarostky Prachatic Hany Rabenhauptové. Ta mimo to pomáhá prostřednictvím odboru sociálních věcí MěÚ Prachatice Evě Srncové i v dalších záležitostech týkajících se Vašíkova soukromí.
"Matka žáka s postižením dostala příspěvek na koupi i provoz osobního automobilu. V červnu tohoto roku požádala Městský úřad v Prachaticích o jednorázový příspěvek na zakoupení kompenzační pomůcky domů - schodišťové sedačky určené pro překonání schodů. Sociální odbor žádosti vyhověl a sedačka v hodnotě necelých 300 tisíc byla financována ve 100% výši. Přenosný schodolez, který byl další možností pro překonání schodů, v té době nebyl odbornou firmou doporučen," doplnila Hana Rabenhauptová.
"Sponzory požádám o podepsání darovacích smluv, kde bude jednoznačně řečeno, na co jsou určeny," vysvětlila Dana Žílová.
Doma se bude Vašík pohybovat na druhém elektrickém vozíku, jehož dodání včera zástupkyně pojišťovny slíbila urychlit do poloviny prosince. Do konce listopadu by navíc odborná firma měla u Srncových instalovat výše zmíněnou sedačku.
Pomůcky i elektrický vozík zakoupený z darovaných peněz pro školu budou v jejím majetku, v případě přestupu Vašíka na jinou školu mohou být převedeny s ním, pokud to bude potřeba. Maminka Vašíka totiž již nyní zvažuje možnost, že by po skončení školní docházky v Dubu začal její syn navštěvovat bezbariérovou Základní školu Vodňanská v Prachaticích.
Potřebné pomůcky ulehčí snahu školy o integraci i jiných žáků s postižením, která je obrovským přínosem i do budoucna. Pokud jsou děti již od mládí v sehraném kolektivu s dětmi s postižením, má to určitě vliv na jejich psychiku - v dospělosti budou své kamarády s postižením brát jako samozřejmost. Dubská škola vychovává budoucí dospělé, kteří budou chápat problémy spojené s postižením a budou ochotni pomoct, stejně jako čtyři bezejmenní sponzoři se srdcem na pravém místě.
Autor: Lukáš Švambera Zdroj: Listy Prachaticka, 31.10.2003
|