Školákům pomáhají asistenti
Krupka - Základní školu při Biskupském gymnáziu v Krupce navštěvují tři děti se zrakovým postižením. Při vyučování s nimi pracují dvě asistentky. Tělesně postižené žačce, která nastoupila do prvního ročníku gymnázia, pomáhá s pohybem po škole frekventant civilní služby.
Integrace žáků se zrakovým postižením má na krupské základní škole už pětiletou tradici. Běžné vyučovací hodiny se svými spolužáky zvládají díky individuálnímu přístupu učitelů, televizním lupám a spolupráci s asistenty. Ti pomáhají dětem při cestě do školy i při vyučování. Nezbytní jsou při hodinách geometrie, tělocviku a výtvarné výchově. Tadeáše Holečka, který chodí do páté třídy, doprovází asistentka na hypoterapii.
Asistentská místa na krupské škole finančně podpořil teplický úřad práce. Jsou to de fakto zaměstnanci veřejně prospěšných prací s platem na úrovni životního minima. "Na postižené děti musíte při hodině neustále myslet. Píšeme například fixou na velkoformátové papíry, nebo používáme žlutou křídu na tabuli. Při některých hodinách vám asistent hodně pomůže. Na spolupráci s ním si ale musíte zvyknout," říká ředitelka Jana Pucharová. Zrakově postiženého šesťáka Pepíka Mrázka učí už od první třídy.
Pepík sedí ve třídě v první lavici. Na stolku vedle něj je televizní lupa, která mu umožňuje přečíst, co je napsáno na tabuli nebo v učebnici. Jeho asistentka Kamila Reitmeyerová mu podává potřebné učební pomůcky, diktuje mu zadání, pomáhá mu vyhledat místa v učebnici nebo nastavit lupu. Po vyučování mu připravuje učební podklady na druhý den.
"Je to trochu zvláštní pocit, vrátit se do školní lavice a poslouchat, kde se píše ypsilon a kde měkké i," připouští devatenáctiletá Kamila. Je absolventkou střední pedagogické školy v Mostě. Do Krupky nastoupila, protože ve svém oboru nemohla běžným způsobem sehnat zaměstnání.
"O místo asistentky jsem stála, protože o postižené děti jsem se zajímala už na škole. Příští rok plánuji studium speciální pedagogiky, na které se tady můžu připravit," prozrazuje Kamila svoji motivaci. Se svým platem prý zatím vychází hlavně díky tomu, že ještě bydlí u rodičů.
Ostatní děti svoje spolužáky, kteří se od nich odlišují, berou velmi dobře a pokud je potřeba, rádi jim pomáhají. "Jsou k nim ohleduplnější a rozhodně se nedá říci, že by je nebrali do kolektivu. Je to spíš naopak," říká Kamila.
Pavlína Mudrová, která v září nastoupila do prvního ročníku biskupského gymnázia, je odkázána na invalidní vozík. Při pohybu po budově školy jí pomáhá civilkář Lukáš Tuček. Do schodů se dostanou díky speciálnímu "schodolezu", přístroji, kterým škola disponuje.
"Jeden rok jsem dálkově studovala obchodní akademii v Žatci, ale nebylo to ono. Být ve škole se svými spolužáky je mnohem lepší," tvrdí osmnáctiletá studentka.
Pavlínin asistent Lukáš je absolvent biskupského gymnázia. "Dobří holubi se vracejí zpět do hnízda," komentuje to se smíchem. Ráno Pavlíně pomáhá dostat se do budovy a připravit věci na vyučování. Ze začátku ani netušil, že to bude patřit k jeho civilkářským povinnostem.
"Pak mě překvapilo, jak mě tahle práce zaujala. Dokonce jsem začal uvažovat o podobně zaměřeném studiu na vysoké škole," říká dnes.
Pro Pavlínu není spolupráce s asistentem novinkou. Podle ní je ale mezi přístupem jednotlivých lidí velký rozdíl. "Přijde mi, že Lukáš je víc můj kamarád. Je to jiné, než když vám dělá asistenta člověk, kterého to nebaví."
Autor: Tomáš Šácha Zdroj: Deník Směr, 4.10.2003
|