Přinášíme rozhovor s paní Ing. Janou Hrdou s Pražské organizace vozíčkářů.

Co je to vůbec POV?

Je to zkratka Pražské organizace vozíčkářů. Je to organizace, která hájí a prosazuje zájmy lidí, kteří se pohybují pomocí vozíku.

Působíte jen v Praze?

Naše organizace vznikla jako pražská organizace, její členové jsou především Pražané, ale v mnoha aspektech, z mnoha hledisek má celorepublikovou působnost. Týká se to zejména toho, že jsme centrum pro evropskou Independent living. To je hnutí nezávislého života a to má tady celorepublikovou působnost. Hlavní aspekt je legislativa, protože my se snažíme prosadit takové změny v nastávajících právních normách, aby to neškodilo lidem s postižením, takže z toho hlediska máme působnost nejen republikovou. Nesoustředíme se jen na vady vozíčkářů, ale všech lidí s postižením.

Jak se Vám to daří? Jakým způsobem to děláte?

My máme velkou škálu činností. Soustřeďujeme se na to, abychom prakticky kompenzovali postižení lidí na vozíku. Znamená to, že provozujeme bezbariérovou dopravu, poskytujeme služby osobní asistence, mapujeme bezbariérové objekty v Praze, tak aby lidé pohybující se na vozíku mohli žít co nejlépe životem blížící se k životu člověka běžné populace. Další oblast je poradenství sociálněprávní, architektonické, psychologické a další. Pak máme zájmovou činnost, na kterou nedostáváme žádné dotace, ale platí si je vozíčkáři sami, staráme se o to, abychom zprostředkovali lidem volnočasové aktivity.

Vaší doménou je osobní asistence. Když si někdo řekne "osobní asistence" tak se mu okamžitě asociuje jména inženýrka Hrdá. My víme, že legislativní stav pro osobní asistenci je v současné době neuspokojivý. Jak vy v těchto podmínkách fungujete? Kde na to berete prostředky a kdy si myslíte, že se situace zlepší?

Co se týká spojení mého jména s osobní asistencí, tak si myslím, že je to nefér. V současné době to dělá tolik lidí a dobře to dělají. Byla jsem první průkopník, první člověk, který s tou osobní asistencí doopravdy žil, navzdory velmi těžkému postižení. A to s osobní asistencí v tom pravém slova smyslu. Osobní asistence máme dva typy. Sebeurčující osobní asistence si člověk podle zásad hnutí Independent living vybírá sám, sám školí, sám organizuje jejich práci a umožňuje mu to tu převážnou část dne mít služby. Není to rodina, nebo někdo jiný, kdo je zatížen zdravotním stavem toho člověka. V téhle republice jsem byla první a začala jsem s tím. Ale jinak si myslím, že to spojení s mým jménem je trochu "mimo", protože jsou i další lidé, kteří to umějí a kteří pomáhají těm ostatním. Druhá otázka: Legislativní stav je neuspokojivý proto, že zákony týkající se sociální pomoci vznikají velmi pomalu a velmi těžce a že tady není politická vůle, aby ty zákony týkající se sociální pomoci byly takové, jaké si přejí lidé, kterých se to týká, kteří tu pomoc potřebují. Tady vznikají předlohy zákonů v podobě, která vyhovuje úředníkům a ústavům. Nepřizpůsobuje se světovému trendu, to je poskytování teréních a ambulantních služeb, umožňující lidem, aby žili v domácnostech, lidé chtějí o sobě rozhodovat a nechtějí, aby o nich rozhodovali úředníci nebo nějaké jiné osoby. Takže ty zákony, ty předlohy, které vznikají jsou natolik neuspokojivé, že se lidé s postižením vždy zasloužili a to, aby to zákony neprošly. Než špatné zákony, raději žádné zákony. Usilujeme o tom, aby budoucí platný zákon byl zákon, který si všichni přejeme. Další otázka je jak to děláme se stávající legislativou. Umožňuje nám to tzv. vícezdrojové financování služeb a veliké nasazení těch, kteří se o to starají. Je nutné shánět peníze systémem "ber, kde ber". Dostáváme peníze na základě projektů, z dotací ministerstva práce a sociálních věcí. Dále z magistrátu, z jednotlivých obvodů městských částí, dále sháníme peníze různými akcemi, jako jsou koncerty a podobné, každý klient je podněcován k tomu, aby sháněl peníze na svou osobní asistenci od sponzorů. Každý uživatel má své osobní konto u nás. Ty sponzorské peníze, které si klient sežene se mu na jeho kontě objevují a pak s nimi hospodaří. Platí si jednak spoluúčast na osobní asistenci, která je 10 korun na hodinu a jednak si může ze svého konta připlatit hodiny.

Kolik stojí platba osobní asistence na hodinu a jak se to provádí u lidí, kteří potřebují osobní asistenci 24 hodin denně?

Naše organizace má vypracovaný systém, díky němuž je možné říct, že jsme schopni pokrýt pětinu reálně potřebných hodin. Jen pětinu, to je málo. Někdo potřebuje 20 hodin a my jsme schopni mu pokrýt jen 4 hodiny. To je velmi tristní stav, ale přesto, že většina našich klientů jsou s velmi těžkým postižením (quadruplegik) tito lidé i s tou pětinou, tak přežívají doma. Jak to dělají? Je to jednak zázrak a jednak je to velké nasazení dobrovolníků, je to kombinace služeb. Jsou 3 způsoby: Velká část našich klientů bydlí v bezbariérových objektech, kde se poskytují služby civilní pečovatelské služby nebo pečovatelské služby. Ostatní lidé, kteří bydlí jinde, než v těchto bytech zvláštního určení kombinují pečovatelskou službou nebo Home care, nebo jinými agenturami. Tady v Praze působí třeba Hever, který také poskytuje osobní asistenci a potom je to veliké nasazení dobrovolníků. Například v mé domácnosti je tak kryta skoro polovina hodin.

Kolik stojí hodina osobní asistence?

Hodina osobní asistence u nás stojí 60 korun s tím, že skoro 50 korun jde na jeho mzdu a 10 korun je režie organizace spojená s poskytováním osobní asistence. Jsou to platby zaměstnancům, pronájem kanceláře, všechny administrativní záležitosti jako jsou telefony atd. Osobní asistence dostane asi 35 korun hrubého na hodinu, čistého má v průměru 26 až 29 korun na hodinu

Jak to bude s osobní asistencí dál?

My doufáme, že se přece jen podaří, aby osobní asistence byla uzákoněna v té podobě jak bychom si to přáli, aby uživatelé mohli rozhodovat. Ministerstvo má nyní rozpracovanou podobu zákona o sociálních službách, se kterou nejsme spokojeni a ministerstvo chce tento zákon dát do parlamentu už koncem tohoto roku. My doufáme, že v této podobě neprojde. Zákon, který by umožňoval osobní asistenci, tak jak si to přejeme, bude platit za příští vlády.

Děkuji za rozhovor.