§ 23
Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem
Na úhradu jednorázových mimořádných výdajů se poskytují jednorázové peněžité a věcné dávky. Jednorázové peněžité dávky mohou být poskytnuty do výše 8 000,- Kč; ve výjimečných případech do výše 15 000,- Kč.
Toto ustanovení se poprvé použilo v roce 1998 na úhradu dálničních známek pro rodiče, neboť na rozdíl od § 32 není vázáno na podmínku sociální potřebnosti.
1. Jednorázové peněžité a věcné dávky
poskytované těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemohou uhradit z běžných příjmů. Lze je poskytnout také těžce zdravotně postiženým občanům a občanům starým, kteří jsou umístěni v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu závazků krátkodobé povahy, které nemohou tito občané hradit ze svých příjmů. Výše uvedeným občanům se k uspokojování jejich běžných životních potřeb, které si pro nepříznivý zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami, mohou poskytnout též věcné dávky.
Dávky poskytují obce dle § 32.
§ 32
(1) Jednorázové peněžité dávky mohou poskytovat obce těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební, na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů.
(2) Jednorázové peněžité dávky mohou poskytovat obce také těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou umístěni v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu závazků krátkodobé povahy, které nemohou tito občané uhradit ze svých prostředků.
(3) Věcné dávky mohou obce poskytovat sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům k uspokojování jejich běžných životních potřeb, které si občané pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami.
(4) Za věcné dávky se považuje zabezpečení namáhavějších pracovních úkonů nutných k provozu a údržbě domácnosti nebo jejich úhradu, popřípadě poskytnutí předmětů k uspokojování životních potřeb.