Samotný fakt, že příjmy rodiny jsou nižší než životní minimum nezakládá automaticky nárok na sociální dávku ve výši doplatku do životního minima. Aby rodině vznikl nárok na tuto dávku, musí být uznána za sociálně potřebnou.

Na rozdíl od životního minima, které je jednotné pro všechny občany bez ohledu na jakékoliv další skutečnosti, je sociální potřebnost diferencovanější.

Podle zákona o sociální potřebnosti se občan obecně považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima. Avšak u osob odkázaných na dietní stravování a u občanů, jimž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) se hranice sociální potřebnosti zvyšuje o částku 600 Kč. U dietního stravování se zvyšuje o tuto částku částka na výživu, u průkazů ZTP/P částka na domácnost. Možná je i kumulace obou zvýšení. Pokud jde o zvýšení hranice sociální potřebnosti o 600,- Kč z titulu dietního stravování, zvyšuje se částka individuálně u každého příslušníka domácnosti, který je na dietní stravování odkázán. U zvýšení hranice v případě ZTP/P se započítává zvýšení o 600,- Kč nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (ZTP/P) byly přiznány více osobám.

Velmi důležité je i ustanovení § 3 odst. 1) zákona č. 482/1991 Sb., podle něhož "občan, jehož příjem je větší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním." Na druhé straně ani občan s příjmy nižšími než životní minimum nebo dokonce bez jakýchkoliv příjmů nemusí být uznán za sociálně potřebného ani v případě, kdy jsou jeho příjmy nižší než životní minimum nebo je dokonce bez příjmů, v případě, že má dostatečný majetek, jehož využitím, si může potřebný příjem zajistit. Další případy, kdy i při nižším příjmu se občan nepovažuje za sociálně potřebného uvádí § 3, odst. 3.

Podle ust. § 4 zák. č. 482/91 Sb. v platném znění se zkoumá uplatnění nároku na dávky nemocenského nebo důchodového zabezpečení,rodičovský příspěvek a další státní dávky, nebo na výživné a příspěvek na výživu dle zákona o rodině. Příspěvek se přizná s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem a k celkovým majetkovým poměrům.

Posuzování sociální potřebnosti upravuje zákon č. 482/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Právní úprava


(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem1), (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.

(2) Občané žijící v domácnosti10), jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně11), (dále je "společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. c).

(3) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

1. poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,
2. občana staršího 65 let,
3. rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
4. nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění2),

(4) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6) a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).

(5) Příjmem občana se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.

---

1) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
2) § 20 až 23 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
3) § 4 a 5 zákona č. 463/1991 Sb.
6) § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
10) § 115 občanského zákoníku.
11) § 4 zákona č. 463/1991 Sb.


(1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem4) se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 600 Kč měsíčně.

(2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem5) se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti10).

---

4) § 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb.
5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.
10) § 115 občanského zákoníku.



(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem5) odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení.

(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

1. jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 3, nebo
2. po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., anebo
3. jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob15) a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.

---

5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.
6) § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
15) § 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.