RADA EVROPSKÉ UNIE VYDÁVÁ TUTO SMĚRNICI

Se zřetelem ke Smlouvě ustavující Evropské společenství a obzvláště k jejímu čl. 13,
Se zřetelem k návrhu Komise,¹
Se zřetelem ke stanovisku Evropského parlamentu,²
Se zřetelem ke stanovisku Hospodářského a sociálního výboru,pan³
Se zřetelem na stanovisko Výboru regionů,⁴

jelikož:

1. V souladu s Čl. 6 Smlouvy o Evropské unii je Evropská unie založena na zásadách svobody, demokracie, respektování lidských práv a základních svobod, jakož i právního státu – na zásadách, které jsou společné všem členským státům, a respektuje základní práva, jak je zaručeno Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a jak vyplývá ze státoprávních tradic společných členským státům jakožto všeobecných zásad práva Evropských společenství.
   
2. Právo na rovnost před zákonem a na ochranu proti diskriminaci pro všechny osoby představuje všeobecně platné právo uznané Všeobecnou deklarací lidských práv, Normou Organizace spojených národů o vyrovnávání příležitostí pro zdravotně postižené a úmluvami Organizace spojených národů o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jakož i Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, které všechny členské státy podepsaly.


3. Charta základních práv Evropské unie, slavnostně vyhlášená Evropským parlamentem, Radou a Komisí v Nice 7. prosince 2000 stvrzuje v Čl. 21, že jakákoli diskriminace založená na zdravotním postižení budiž zapovězena.


4. Zásada rovné příležitosti pro všechny, včetně zdravotně postižených, představuje vysoce niternou hodnotu sdílenou všemi členskými státy.


5. Všeobecně platným smyslem Normy OSN o vyrovnávání příležitostí pro zdravotně postižené, přijaté Valným shromážděním 20. prosince 1993 je zajistit, aby mohli všichni zdravotně postižení uplatňovat stejná práva jako ostatní.


6. Tato norma vyzývá ke konání na všech úrovních, a to jak na úrovni vnitrostátní, tak prostřednictvím mezinárodní spolupráce, za účelem prosazení rovné příležitosti pro zdravotně postižené.


7. Zdravotní postižení je společenský pojem, odvíjející se ze vztahu mezi tělesným, intelektovým, smyslovým nebo psychickým poškozením a okolním prostředím.


8. Diskriminace založená na zdravotním postižení má nepříznivý dopad na lidi trpící v současnosti zdravotním postižením, na lidi zdravotně postižené v minulosti, na lidi, které může zdravotní postižení potkat v budoucnu, na lidi, kteří mají se zdravotně postiženou osobou spojitost, jakož i na lidi, o nichž lze předpokládat, že do některé se shora uvedených kategorií spadají.


9. Rada přijala Usnesení o rovnosti příležitostí pro zdravotně postižené.


10. Komise vydala sdělení pod názvem "Rovnost příležitostí pro zdravotně postižené – nová strategie Evropského společenství v oblasti zdravotního postižení".


11. Komise vydala sdělení pod názvem "Na cestě k bezbariérové Evropě pro zdravotně postižené".


12. Evropský parlament přijal usnesení k materiálu "Na cestě k bezbariérové Evropě pro zdravotně postižené".


13. K zajištění plné účasti všech zdravotně postižených je třeba vyvíjet konkrétní činnost, mimo jiné, v následujících oblastech: výchova a vzdělávání; sociální ochrana, včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče; sociální výhody; přístup ke zboží, službám a informacím a jejich nabídka, včetně dopravy a přepravy, dopravní prostředky, stavby, bydlení, bankovnictví a pojišťovnictví.


14. Ke splnění uvedeného cíle je třeba na celém území Společenství zakázat jakoukoli přímou či nepřímou diskriminaci zdravotně postižených, projevující se v neprovedení přiměřených uzpůsobení v oblastech touto Směrnicí dotčených.


15. Při uplatňování zásady rovného zacházení se zdravotně postiženými je třeba, aby Společenství, v souladu s Čl. 3(2) Smlouvy o ES, usilovalo o odstranění nerovností a aby uplatňovalo rovnost mezi muži a ženami, zvláště s ohledem na skutečnost, že ženy jsou často oběťmi několikanásobné diskriminace.


16. Zdravotně postižené ženy a ženy, mající něco společného se zdravotně postiženou osobou, tvoří obzvlášť zranitelnou skupinu, vůči níž se může uplatňovat diskriminace založená na zdravotním postižením je třeba, aby členské státy boji proti takové diskriminaci věnovaly zvláštní pozornost.


17. Lidé, na něž nepříznivě dopadá diskriminace založená na zdravotním postižení, jsou rovněž často vystaveni nepříznivým dopadům diskriminace vycházející z jiných příčin; je třeba, aby členské státy zabezpečily, že bude věnována náležitá pozornost boji proti vícenásobné diskriminaci.


18. Posouzení skutečností, z nichž lze učinit závěr, že dochází k přímé či nepřímé diskriminaci, je věcí vnitrostátních soudních a(nebo) jiných příslušných orgánů, v souladu s národními zákony nebo praxí. Zde se jedná zvláště o odhalování nepřímé diskriminace jakýmikoli prostředky, včetně statistických důkazů. Vzhledem k obtížím souvisejícím s opatřováním statistických důkazů v této oblasti není pro účely této Směrnice náležité spoléhat se výhradně na statistické důkazy při prokazování nepřímé diskriminace.


19. Je třeba učinit náležitá opatření, tj. účinná a praktická opatření, k zajištění úplného přístupu a účasti zdravotně postižených; např. uzpůsobení budov, vybavení, služeb, zboží a zařízení, jejichž prostřednictvím jsou poskytovány informace.


20. Při určení, zda mají příslušná opatření za následek nepřiměřenou zátěž, je třeba mít na zřeteli zvláště finanční a další nezbytné náklady, rozsah a finanční zdroje organizace nebo podniku a možnost získání veřejných dotací či jakékoli jiné pomoci.


21. Zákaz diskriminace je třeba uplatňovat nestranně v poměru k zachovávání či přijímání opatření, cílených na zabránění či kompenzaci nevýhod, jimž jsou vystaveny osoby trpící konkrétním zdravotním postižením; taková opatření mohou být uplatněna v organizacích, sdružujících osoby s konkrétním zdravotním postižením, jejichž cílem je uspokojování speciálních potřeb příslušné skupiny zdravotně postižených.


22. Tato Směrnice stanoví minimální požadavky, čímž dává členským státům možnost zavedení či zachování příznivějších ustanovení. Zavedení této Směrnice nemůže sloužit k ospravedlnění jakéhokoli obratu k horšímu ve vztahu ke stávajícímu stavu v jednotlivých členských státech.


23. Je třeba, aby osoby vystavené diskriminaci založené na zdravotním postižení měly k dispozici náležité prostředky právní ochrany. Za účelem poskytnutí účinnějšího stupně ochrany je třeba rovněž občanským sdružením a(nebo) právnickým osobám udělit právo účasti na řízeních - na základě rozhodnutí členských států samotných - buď na straně kterékoli oběti nebo na její podporu, bez dopadu na národní předpisy, týkající se zastupování a obhajoby před soudem.


24. Účinné uplatnění zásady rovnosti vyžaduje náležitou právní ochranu proti pronásledování stěžovatelů a svědků.


25. Pravidla, kterými se řídí důkazní břemeno, musí být modifikována v případech, kdy se jedná o jednoznačnou diskriminaci; aby bylo dosaženo účinného uplatnění zásady rovného zacházení, musí být důkazní břemeno přeneseno zpět na stranu žalovanou, když jsou případy takové diskriminace projednávány. Žalované straně však nepřísluší prokazovat, že žalobce má nějaké konkrétní zdravotní postižení.


26. Členské státy nemusí pravidla týkající se důkazního břemene uplatňovat v řízeních, v nichž přísluší soudu nebo jinému k tomu příslušnému orgánu vyšetřit skutečnosti daného případu. Jedná se zde o ty případy, v nichž žalobce (navrhovatel) není povinen dokázat skutečnosti, jejichž vyšetření přísluší soudu nebo jinému k tomu příslušnému orgánu.


27. Je třeba, aby členské státy rozvíjely dialog s nestátními organizacemi ve věcech řešení rozmanitých forem diskriminace, jimiž se zabývá tato Směrnice.


28. Ochrana proti diskriminaci založené na zdravotním postižení by byla sama o sobě posílena existencí orgánu nebo orgánů v jednotlivých členských státech, které by byly oprávněny provádět rozbory příslušných problémů, zkoumat možná řešení a poskytovat konkrétní pomoc obětem, včetně přijímání a vyřizování stížností podávaných jednotlivci ve věci diskriminace založené na zdravotním postižení. Členské státy se mohou rozhodnout pro zřízení orgánu, který by se zabýval výhradně diskriminací založenou na zdravotním postižení, nebo pro zřízení orgánu či orgánů, které by se zabývaly diskriminací, mající různorodější příčiny.


29. Je třeba, aby členské státy zavedly účinné, přiměřené a pádné sankce pro případ porušení povinností vyplývajících z této Směrnice.


30. V souladu se zásadami podřízenosti a přiměřenosti, jak je uvedeno v Čl. 5 Smlouvy o ES, nelze cílů této Směrnice, a sice zajištění společné vysoké úrovně ochrany proti diskriminaci založené na zdravotním postižení ve všech členských státech, dostatečně dosáhnout skrze jednotlivé členské státy, a proto jich lze lépe dosáhnout skrze celé Společenství prostřednictvím šíře a dopadu navrhovaného konání. Tato Směrnice za účelem dosažení svých cílů nepřekračuje nezbytnou míru.

Účelem této Směrnice je stanovit rámec pro boj s diskriminací založenou na zdravotním postižení se záměrem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.


1. Pro účely této Směrnice nechť zásada rovného zacházení znamená, že nesmí existovat žádná přímá či nepřímá diskriminace jakéhokoli druhu založená na zdravotním postižení, jakož i žádná diskriminace formou neprovedení přiměřeného uzpůsobení.

2. Pro účely odstavce 1:

1. Za přímou diskriminaci nechť je považováno takové jednání, kdy je s jednou osobou z titulu jejího zdravotního postižení nakládáno znevýhodněněji než je, bylo anebo by bylo nakládáno s jinou osobou ve srovnatelné situaci;
   
2. za nepřímou diskriminaci nechť je považováno takové jednání, kdy by zdánlivě neutrální ustanovení, kritérium či praxe uvedlo osobu trpící konkrétním zdravotním postižením do konkrétního znevýhodnění v porovnání s jinými osobami, ledaže jsou předmětné ustanovení, kritérium či praxe ospravedlnitelné oprávněným cílem a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou patřičné a nezbytné;
   
3. za formu diskriminace budiž považováno neprovedení přiměřeného uzpůsobení tam, kde to nelze ospravedlnit.
   

To znamená, že osoby, včetně právnických osob uvedených v Čl. 3, jsou povinny učinit náležitá opatření, kde je toho v konkrétním případě třeba, aby měla zdravotně postižená osoba umožněn přístup k činnostem v oblastech uvedených v Čl. 3, pokud by taková opatření neuvalila nepřiměřenou zátěž na poskytovatele nebo dodavatele. Tato zátěž nechť není považována za nepřiměřenou, pokud je dostatečně vyvážena opatřeními, existujícími v rámci politiky pro oblast zdravotně postižených příslušného členského státu.

3. Obtěžování budiž považováno za formu diskriminace ve smyslu odstavce 1, když dojde k nevyžádanému chování souvisejícímu se zdravotním postižením za účelem nebo s účinkem porušení důstojnosti dané osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího a(nebo) urážlivého prostředí, a to zvláště tehdy, jestliže je odmítnutí předmětného chování nebo podřízení se předmětnému chování danou osobou použito jako ospravedlnění rozhodnutí, jež se dané osoby týká. V tomto kontextu může být pojem obtěžování vymezen v souladu s národními zákony a praxí členských států.

4. Pokyn diskriminovat proti osobě na základě jejího zdravotního postižení budiž považován za diskriminační ve smyslu odstavce 1.

5. Pro účely této Směrnice budiž považováno nucené zavedení služeb nebo institucí pro zdravotně postiženou osobu za formu diskriminace, leda by bylo objektivně ospravedlněno.


1. V rámci mezí pravomocí delegovaných na Společenství nechť tato Směrnice platí pro všechny osoby jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru, včetně státních orgánů, a to ve věcech:

1. sociální ochrany, včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče;
   
2. sociálního zvýhodnění;
   
3. výchovy a vzdělávání;
   
4. přístupu ke službám, zboží a informacím a jejich poskytování (včetně podmínek předmětný přístup regulujících) tak, jak jsou k dispozici veřejnosti; uvedený přístup se týká mezi jiným dopravy a přepravy, dopravní infrastruktury, staveb, bankovnictví, pojišťovnictví a bydlení.
   

2. Členské státy jsou povinny zavést opatření, která jim umožní aktivní a viditelnou realizaci cíle rovnosti zdravotně postižených osob; předmětný cíl budiž začleněn zejména do všech zákonů, vyhlášek, správních nařízení, politických rozhodnutí a činností v oblastech uvedených v odstavci 1 tohoto Čl.


Členské státy jsou povinny brát na zřetel dorozumívací prostředek upřednostňovaný zdravotně postiženým jednotlivcem při zpřístupňování informací a správních řízení. Členské státy jsou zejména povinny vyvíjet úsilí s cílem poskytovat informace v Brailleově bodovém písmu, prostřednictvím znakové řeči a ve formátech přístupných osobám s poruchami učení, a sice tam, kde taková potřeba vznikne.


Doprava

Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:

1. Provést revizi veškerých vozidel hromadné dopravy do tří let po přijetí této Směrnice. Tato revize by měla určit priority v rámci dopravních soustav. Revize by měla vytipovat:
   
   
   1. Vozidla, která lze okamžitě a proveditelně zpřístupnit;
      
   2. Vozidla, která lze zpřístupnit s většími finančními náklady a technickými obtížemi;
      
   3. Vozidla, která nebude patrně možné z objektivních důvodů zpřístupnit.
      
   
   
   Pokud jde o vozidla uvedená v 1(a)(iii), tato vozidla je třeba vyřadit do uplynutí [15 let po zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku].
   


2. Zavést opatření nezbytná k zajištění toho, že všechna nová vozidla budou přístupná a že všechna stará vozidla budou zpřístupněna ve lhůtě patnácti let od data přijetí této Směrnice.
   
   
   
   1. pokud jde o starý železniční vozový park, je třeba, aby členské státy usilovaly o to, že alespoň jeden vůz na soupravu je přístupný před nabytím platnosti úplné přístupnosti vozidel.
      
   2. Pokud jde o starý vozový park autobusů, je třeba, aby členské státy usilovaly o to, aby byl na danou trasu zabezpečen alespoň jeden přístupný autobus před nabytím platnosti úplné přístupnosti; trasy, kde takový autobus není vůbec k dispozici, je třeba vybavit přednostně.
      
   
   
3. Definice vozidel – pro účely této směrnice se pod pojmem „vozidla“ rozumějí vlaky, tramvaje, autobusy, taxíky a ostatní vozidla veřejné dopravy jak v soukromém, tak ve veřejném vlastnictví.

Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:

1. Požadovat od všech poskytovatelů námořní a letecké dopravy provést revizi všech leteckých a námořních dopravních prostředků i všech letišť i osobních přístavů do tří let od data přijetí této Směrnice. Tato revize by měla určit priority v dopravní soustavě. Revize by měla vytipovat:
   
   
   
   1. Dopravní prostředky a terminály, které by mohly být bezprostředně a reálně zpřístupněny;
   
   
   2. Dopravní prostředky a terminály, které bude možné zpřístupnit, avšak s většími finančními náklady a technickými obtížemi;
   
   
   3. Dopravní prostředky, které nebude možné z objektivních důvodů zpřístupnit vůbec.
   
   Prostředky letecké a námořní dopravy pod bodem 2(a)(iii) je třeba postupně vyřadit do uplynutí [20 let po zveřejnění této Směrnice v Úředním věstníku].
   
   
   
2. Zavést opatření nezbytná k zajištění toho, že všechny nové prostředky letecké a námořní dopravy i obojí terminály budou přístupné a že všechny staré prostředky letecké a námořní dopravy i terminály budou zpřístupněny ve lhůtě dvaceti let od data zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku.
   

Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:

1. Provést revizi všech dopravních staveb do tří let od přijetí této Směrnice. Tato revize by měla určit priority v dopravní soustavě. Revize by měla vytipovat:
   


1. stavby, které by mohly být bezprostředně a reálně zpřístupněny;
   
2. stavby, které bude možné zpřístupnit, avšak s většími finančními náklady a technickými
obtížemi;

3. stavby, které nebude možné z objektivních důvodů zpřístupnit vůbec.
   
Zavést opatření nezbytná k zajištění toho, že všechny nové dopravní stavby budou přístupny a že všechny staré dopravní stavby budou zpřístupněny ve lhůtě patnácti let od data zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku.


2. Pokud jde o dopravní stavby, je třeba, aby členské státy usilovaly o zajištění toho, že klíčové stanice a zastávky budou přístupné ještě do doby úplného zpřístupnění dopravních staveb.
   
3. Zajistit návaznost v oblasti zpřístupnění mezi dopravními stavbami a leteckými a námořními terminály do [15 let po zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku].
   
4. Pokud jde o provázanost, je třeba, aby členské státy usilovaly o zajištění přístupnosti klíčových dopravních staveb ještě před zavedením úplné přístupnosti.
   

Stavby

Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:

1. Provést revizi všech státních budov do tří let od přijetí této Směrnice. Tato revize by měla určit priority, pokud jde o státní budovy. Revize by měla vytipovat:
   


1. Budovy, které mohou být bezprostředně a reálně zpřístupněny;
   
2. Budovy, které lze zpřístupnit, avšak s většími finančními náklady a technickými obtížemi;
   
3. Budovy, které nebude možné zpřístupnit z objektivních důvodů.
   


2. Zavést nezbytná opatření k zajištění toho, aby byly zpřístupněny všechny nové budovy, v nichž jsou poskytovány veřejné služby a aby byly všechny stávající budovy, v nichž jsou poskytovány veřejné služby, zpřístupněny do [15 let po zveřejnění této Směrnice v Úředním věstníku].
   
   
   1. Pokud jde o stávající budovy, v nichž jsou poskytovány veřejné služby, členské státy by měly zajistit přístup do klíčových prostor ještě před realizací úplného zpřístupnění.
   
   
   
   Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:
   Zavést nezbytná opatření k zajištění toho, že veškerou Novou bytovou výstavbu hrazenou z veřejných zdrojů bude možné přizpůsobit tak, že bude poskytovat přístupné bydlení.
   Zavést nezbytná opatření k zajištění toho, aby bylo možné dvacet procent bytové výstavby hrazené ze soukromých zdrojů přizpůsobit tak, že bude poskytovat přístupné bydlení.
   
   Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:
   Zavést nezbytná opatření k zajištění toho, aby veškeré vzdělávací programy pro odborníky v oblasti projektování a výstavby zahrnovaly poučení o standardech a normách zpřístupňování.
   
   

Spoje

Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:

1. Zavést nezbytná opatření k zajištění toho, aby byly nové telekomunikace přístupné a toho, aby byly stávající telekomunikace zpřístupněny do [15 let po zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku].
   
   
   
   1. Pokud jde o stávající státní telekomunikační soustavy, je třeba, aby členské státy vyvinuly úsilí k zajištění přístupnosti klíčových informačních míst a systémů ještě do doby zavedení úplné přístupnosti.
   
   
2. Zavést nezbytná opatření k zajištění toho, aby poskytovatelé internetových služeb zabezpečili přístup k internetu do [5 let po zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku].

Pořizování zboží a služeb

Se zřetelem k zajištění rovných příležitostí pro zdravotně postižené jsou členské státy povinny:

1. vypracovat národní vyhlášky o dodržování rovnosti ve shodě s touto Směrnicí do [12 měsíců po zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku].
   
   
   1. Zajistit přezkoumání národních vyhlášek o dodržování rovnosti každých pět let.


2. zajistit, aby byly všechny státní zakázky přidělovány podnikům, které národní vyhlášky o dodržování rovnosti plní a aby byly státní zakázky odebrány podnikům, u nichž se zjistí, že tyto vyhlášky soustavně porušují, a to do [5 let po zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku].

1. Se zřetelem k zajištění úplné rovnosti v praxi nesmí zásada rovného zacházení bránit žádnému členskému státu v ponechání v platnosti a(nebo) v přijetí konkrétních opatření, jejichž smyslem je zabránit znevýhodněním souvisejícím se zdravotním postižením nebo taková znevýhodnění kompenzovat.

2. Zásada rovného zacházení budiž uplatňována bez dopadu na právo členských států ponechat v platnosti a(nebo) přijmout ustanovení ve věcech ochrany zdraví a bezpečnosti zdravotně postižených nebo opatření zaměřená na vytváření či udržení služeb a zařízení zabezpečujících či uplatňujících integraci zdravotně postižených, zvláště pak zdravotně postižených žen.

Zákony, předpisy a správní nařízení v rozporu se zásadou rovného zacházení, u nichž je původní ochranářské opodstatnění překonáno, budiž přezkoumána.


1. Členské státy mohou zavést nebo ponechat v platnosti předpisy, které jsou příznivější ve věci plnění zásady rovného zacházení než ustanovení této Směrnice.
2. Uplatnění této Směrnice nesmí za žádných okolností představovat zdůvodnění pro omezení stávající úrovně ochrany proti diskriminaci v členských státech v oblastech, jichž se tato Směrnice týká.



1. Členské státy jsou povinny zajistit, že právní, resp. správní řízení, včetně řízení smírčích, kde je to považováno za náležité, za účelem vymahatelnosti povinností touto Směrnicí stanovených, jsou k dispozici všem, kdo se cítí poškozeni neuplatněním zásady rovného zacházení vůči jejich osobám, a to i po ukončení vztahu, v jehož trvání mělo k předmětné diskriminaci údajně dojít.

Aby byla zajištěna rovná a účinná práva přístupu k právním, resp. správním řízením, budiž předmětná řízení konána a vedena způsobem, který je přístupný všem zdravotně postiženým osobám.

2. Členské státy jsou povinny zajistit, že občanská sdružení, organizace a(nebo) jiné právnické osoby, mající v souladu se zásadami stanovenými příslušnými národními zákony oprávněný zájem na zabezpečení plnění ustanovení této Směrnice, se mohou účastnit – buď jménem nebo na podporu stěžovatele a s jeho souhlasem – jakéhokoli právního, resp. správního řízení, týkajícího se vymáhání povinností touto Směrnicí stanovených.

Členské státy jsou povinny zajistit, že se předmětná občanská sdružení, organizace, popřípadě jiné právnické osoby mohou účastnit právních, resp. správních řízení za účelem vymáhání povinností uvedených v Čl. 4 této Směrnice.

3. Národní předpisy, týkající se časových lhůt pro podání žalob ve věci zásady rovnosti zacházejí, zůstávají Odstavci 1 a 2 nedotčeny.


1. Členské státy jsou povinny přijmout nezbytná opatření – v souladu se svými národními právními řády -, jejichž prostřednictvím zajistí, že: Pokud osoby, které se budou považovat za poškozené, protože vůči nim nebyla uplatněna zásada rovného zacházení, předloží soudu a(nebo) jinému k tomu příslušnému orgánu skutečnosti, z nichž bude možné dovodit, že došlo k diskriminaci ve smyslu Čl. 2, bude povinností odpůrce prokázat, že k žádnému porušení zásady rovného zacházení nedošlo.

2. Odstavec 1 nesmí bránit členským státům v zavádění příznivějších předpisů ohledně předkládání důkazů ze strany stěžovatele.

3. Odstavec 1 nechť neplatí v trestním řízení.

4. Odstavce 1, 2 a 3 budiž rovněž uplatňovány na jakékoli řízení vedené v souladu s Čl. 7(2).

5. Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1 na řízení, v nichž skutečnosti případu prošetřuje soud nebo jiný k tomu příslušný orgán.


Členské státy jsou povinny zavést do svých národních právních řádů nezbytná opatření k ochraně jednotlivců před jakýmkoli nenáležitým zacházením a(nebo) nepříznivými důsledky jakožto reakcí na stížnost nebo na řízení, jejichž prostřednictvím je vymáháno plnění zásady rovného zacházení.


Členské státy jsou povinny se postarat, aby se s předpisy přijatými v souladu s touto Směrnicí, jakož i s příslušnými již platnými stávajícími předpisy, mohly náležitě a v přístupné formě seznámit dotčené osoby žijící na celém území jejich působnosti.
Členské státy jsou povinny podporovat angažovanost nestátních organizací zdravotně postižených v šíření národních opatření přijatých v souladu s touto Směrnicí.


Členské státy jsou povinny rozvíjet a pěstovat dialog s náležitými nestátními organizacemi, které mají – ve shodě s národním právním řádem a praxí - oprávněný zájem na přispění k boji proti diskriminaci založené na zdravotním postižení se zřetelem k prosazování zásady rovného zacházení.


1. Členské státy jsou povinny vytvořit prostor pro nezávislý orgán, jehož předmětem činnosti bude uplatňování zásady rovného zacházení se všemi osobami s vyloučením diskriminace založené na zdravotním postižení. Tento orgán může být součástí jedné nebo několika stávajících organizací, jimž je na národní úrovni svěřena obhajoba lidských práv a(nebo) ochrana práv jednotlivců.

2. Členské státy jsou povinny zajistit, aby funkce nezávislého orgánu uvedeného v odstavci 1 zahrnovaly:

• bez dopadu na možné oběti diskriminace a občanská sdružení organizace a(nebo) jiné právnické osoby uvedené v Čl. 7(2), které přijímají a vyřizují stížnosti od jednotlivců na diskriminaci založenou na zdravotním postižení,
  
• zahajování a provádění šetření nebo průzkumů týkajících se diskriminace založené na zdravotním postižení,
  
• zveřejňování nezávislých zpráv a předkládání doporučení v jakékoli záležitosti týkající se předmětné diskriminace.
  
• dohled nad plněním této Směrnice a souvisejících národních právních předpisů a praxe.
  

3. Členské státy jsou povinny zajistit, že členstvo nezávislého orgánu uvedeného v odstavci 1 zahrnuje zdravotně postižené osoby a rodiče zdravotně postižených, kteří samy sebe zastupovat nemohou. V případech, kdy je úkolem nezávislého orgánu pouze prosazování zásady rovného zacházení se zdravotně postiženými, jsou členské státy povinny zajistit, aby členstvo předmětného orgánu zastupovalo celou šíři zdravotně postižených daného státu a aby většinu členstva tvořili zdravotně postižení a rodiče zdravotně postižených, kteří samy sebe zastupovat nemohou.



Členské státy jsou povinny přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby:

1. jakékoli zákony, vyhlášky a správní nařízení v rozporu se zásadou rovného zacházení byly zrušeny;
   


2. jakákoli ustanovení v rozporu se zásadou rovného zacházení obsažená v individuálních smlouvách a(nebo) dohodách, ve vnitřních řádech podniků a v předpisech řídících chod ziskových i neziskových sdružení byla nebo mohla být prohlášena za neplatná a(nebo) byla novelizována.

Členské státy jsou povinny stanovit pravidla ohledně sankcí uplatnitelných za porušení národních předpisů přijatých v souladu s touto Směrnicí a jsou povinny učinit veškerá nezbytná opatření k zajištění uplatňování předmětných sankcí. Sankce, které mohou zahrnovat výplatu odškodného oběti, musí být účinné, přiměřené a pádné. Členské státy jsou povinny sdělit Komisi předmětná ustanovení nejpozději ve [lhůtě dvou let po zveřejnění v Úředním věstníku] a jsou dále povinny Komisi informovat bezodkladně o jakýchkoli následných změnách.
Členské státy jsou povinny přijmout zákony, vyhlášky a správní nařízení nezbytné pro plnění této Směrnice do [dvou let po jejím zveřejnění v Úředním věstníku]. O této skutečnosti jsou povinny bezodkladně informovat Komisi.
Příslušné přijaté právní předpisy členských států musí obsahovat odkaz na tuto Směrnici nebo musí být takovým odkazem opatřeny při svém úředním zveřejnění. Způsob provedení takového odkazu budiž stanoven členskými státy.


1. Členské státy jsou povinny sdělovat Komisi po uplynutí [pěti let od zveřejnění Směrnice v Úředním věstníku] a po uplynutí každých následujících pěti let veškeré informace nezbytné pro to, aby Komise mohla vypracovat zprávu pro Evropský parlament a Radu o uplatňování této Směrnice.

2. Zpráva Komise musí obsahovat porovnávací vyhodnocení opatření přijatých členskými státy a musí brát na zřetel, jak náleží, názory příslušných nestátních organizací. V souladu se zásadou rovnosti pohlaví musí předmětná zpráva, mezi jiným, obsahovat hodnocení dopadu přijatých opatření na ženy a muže. Na základě obdržených informací musí zpráva, pokud je to nutné, obsahovat návrhy na revizi a novelizaci Směrnice.

Tato Směrnice nechť nabude účinnosti v den zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství.


Tato Směrnice je adresována členským státům.