Dnes je Úterý, 8. října 2024, svátek má Věra
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 6730
 
Webinfo


 

14.03.2005, 07:31 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Šťastná Jarmilka

Čiperná a duchem stále mladá Jarmilka byla ve svém životě nejšťastnější ve chvílích, ve kterých se mohla o někoho starat.

Když ve třech letech oslepla, nedovolil její mamince sedlák, u kterého pracovala, aby ji měla u sebe. Takové dítě nemělo v jeho očích vůbec žádnou cenu. Ale Jarmilka se ve slepecké škole na Hradčanech naučila nejen číst i psát bodové písmo, ale také číst notový part. Hbitě přejíždí prsty po papíře s vytlačenými body a podle takto napsaných not dokáže krásně zpívat. Ale to není všechno, Jarmilka se naučila také plést. A plete tak zručně, že by jí většina vidomých žen mohla jenom závidět.

Dětství a mládí prožila mezi stejně postiženými dívkami v péči řádových sester. Ráda na ně vzpomíná. Ale tu nejhřejivější vzpomínku má na laskavou sestřičku Karmelu. Uměla dívky s láskou vychovávat a uměla jim rozdávat radost ze života. Když byly v ústavu řádové sestry nahrazeny civilními, našla sestra Karmela nový domov na faře u svého bratra faráře. A k životu na faře pozvala i svou milou Jarmilku. Ta přijala a ráda na tu dobu vzpomíná. "Brzy jsem se naučila samostatně pohybovat mezi farou, sakristií a kostelem. Mým úkolem bylo utírat prach v kostelních lavicích. Vyšplhala jsem s prachovkou i na kazatelnu. Zacvičila jsem se také do domácích prací. Dali mi na starost i slepičky. Připravovala jsem jim krmení a sbírala vajíčka. A to byla veliká legrace. Kurník byl už hodně vetchý, tak jsem na něj nechtěla lézt zbytečně. Vystoupila jsem po slepičím žebříčku jen několik stupínků a hráběmi opatrně, zlehoučka prozkoumávala seno. Teprve když hrábě o něco zavadily, vyšplhala jsem až nahoru. Aby se kurník nezřítil, lezla jsem po čtyřech a vyhledávala vajíčka."

Když se sestře Karmele prudce zhoršilo její nalomené zdraví, převzala ji Jarmilka plně do své péče. Lehoučkou jako pírko ji přenášela z lůžka do vozíku a vozila do zahrady. Umývala ji i krmila. Byla šťastná, že mohla té dobré sestřičce trochu oplatit všechnu lásku a péči, kterou slepým dívkám ve svém životě rozdala.

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz

Autor: Věra Chválová
Zdroj: Povídka vybrána z knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
Žádné.
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2024 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie