Dnes je Úterý, 8. října 2024, svátek má Věra
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 6730
 
Webinfo


 

02.03.2005, 07:27 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Slepý houbař

O zrak jsem přišel, když mi bylo již třináct let. Proto si dobře pamatuji, jak svět vypadá. Vyrůstal jsem na šumavské vesnici mezi dobrými lidmi a čistou Boží přírodou. To všechno se do mne nějak otisklo a poznamenalo mě mnohem víc než nehoda, která mě potom potkala.

Do svého rodného kraje jsem se začal znovu vracet až jako táta tří dětí. Zdědili jsme tam chalupu. Chtěl jsem svou rodinu naučit žít i na vesnici. A protože každý člověk na Šumavě umí hledat houby, rozhodl jsem se, že tomu musím naučit i svého syna.

Vypravili jsme se spolu do lesa a já, po dvaceti sedmi letech slepoty, začal chlapce zasvěcovat do houbařského umění. Klackem jsem nadzvedával větve a rozhrnoval mlází. Tráva kolem byla vysoká a hustá, v takové bych ani dobrým zrakem houbu neuviděl. Použil jsem proto starou houbařskou techniku. Klekl si na kolena a prohledával trávu rukama. Vysvětloval jsem chlapci, že při tom musí dělat velký rámus, aby zaplašil hady, kterých bylo v kraji hodně. Najednou jsem nahmatal něco tvrdého a prsty si prohlížel tvar. Srdce mi poskočilo. "Jendo, co to je?" Chlapec zajásal: "Táto, to je hříbek!" V tu chvíli se nás obou zmocnila houbařská vášeň. Rukama jsme prohrnovali trávu, zapomněli na hady a nedbali na bodláky. A nacházeli další a další hříbky, až jich bylo dvacet. Ale kam je dát? Ani nás nenapadlo vzít si na tu houbařskou výuku nějakou tašku. Svlékl jsem teplákovou bundu, zavázal rukávy a pytel byl hotov. Doma jsme za to sice dostali trochu vyhubováno, ale radost nám to nepokazilo.

Druhý den, hned za svítání, jsme vyrukovali do lesa všichni. Znovu jsem prolézal po kolenou pod nízkými stromky. Úlovek byl ještě větší než včera a nadšení také. A tak jsem nakazil houbařskou vášní celou svou rodinu.

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz

Autor: Jožka Kučera
Zdroj: Povídka vybrána z knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
* 03.03.2005, 06:41 - Petr Dvořák Liberec :
Jsem taktéž vášnivý houbař,ačkoliv tento krásný koníček nemohu již třetí rok provozovat,neboť jsem po úraze a převážně se pohybuji na invalidním vozíku. Nežli tomu tak bylo,jezdil jsem do lesa pravidelně.Jsem z Liberce a tak to mám do okolních lesů kousek.Jezdil jsem vlakem o půl sedmé ráno,který byl vždy v houbařské sezoně plný,nás houbařů.Můj cíl byl v Křížanech,Zdislavě nebo v Rynolticích.Pokud by měl někdo zájem o mé postřehy z lesa, nechť mi napíše.//dvorak37@chello.cz//
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2024 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie