Dnes je Středa, 17. srpna 2022, svátek má Jáchym
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 1644
 
Webinfo


 

24.03.2004, 07:38 - rubrika " Média "
Já, ošetřovatelka...

Pořad Já, ošetřovatelka z cyklu ostravského studia České televize Infiltrace, zapůsobil nejen na laickou, ale i na odbornou veřejnost jako bomba. Jak je vůbec možné, že v ústavu sociální péče pro mentálně postižené muže panují v 21. století tak nelidské poměry?

V ústavu ve Svatém Janu u Sedlčan rozmělňují klientům stravu, i když mají zuby a mohou žvýkat, do odporné kaše - ovšem v zájmu jejich rychlejšího krmení. Je málo personálu, chovanci by jedli příliš dlouho. Film ukázal, že muži nemají odpovídající lékařskou péči. V jedné vodě ve vaně se jich postupně koupalo vždy několik. To ale bylo výjimečné, tvrdil na pondělní besedě týdeníku Respekt Josef Vacek, radní Středočeského kraje, zřizovatele onoho ústavu. Pracovnici, která muže takto koupala, nepravdivě se vymlouvajíc na nedostatek vody, už propustili.

Beseda, jíž se zúčastnili lidé z praxe, z ministerstva práce a sociálních věcí i ti, kteří práva postižených hájí, ukázala na hroznou zanedbanost situace v ústavech pro postižené a v psychiatrických léčebnách. Všichni, i zástupci zřizovatele a ministerstva, to uznávají.

Z debaty o síťových lůžkách se přešlo k podstatě - tradičním paternalistickým postojům a k právu. Život v zařízeních neupravuje dosud žádný zákon, i když lidská práva mohou být omezena jen zákonem a jen tehdy, je-li to nutné k zajištění práv druhých, veřejného pořádku, veřejného zdraví atd.

Postižení, kteří by mohli využívat neústavních služeb, nabízených už dnes četnými nestátními neziskovými organizacemi, tedy především služeb rodiny, stacionářů, chráněného bydlení atd., čekají už léta na nový zákon o sociálních službách. Přes různé názory na podobu zákona, který je už napsán, je trend jasný - zredukovat ústavy na nezbytné minimum, dát zelenou alternativě, životu mimo ústavy. Právní, materiální a obecně lidské problémy zdravotně postižených v ústavech sociální péči či v léčebnách i mimo tato zařízení bývají stejné jako u dětí v různých typech zařízení a ústavů a u seniorů v domovech důchodců. Podobné mají i vězni - ve vazbě, věznicích, v zařízeních pro cizince a vojáky ve vojenských vězeních.

Odklon od tradičního zavírání za vysokými zdmi, daný novým pohledem na práva člověka, přinesla u nás až listopadová revoluce. Po ní se poprvé objevilo na veřejnosti více vozíčkářů. Už léta používají na ulicích spolu s nevidomými aspoň některé přechody a prostředky veřejné dopravy. Oni, jejich rodiny a ochránci jejich práv byli první, kdo společnosti představili nový pohled na život, a ta to přijala. Je proto znepokojující, že jejich problém - mimoústavní poskytování sociálních služeb - není stále zákonem vyřešen.

Od konce roku 1989 se hledaly cesty k humanizaci vězeňství, teprve se zpožděním začala česká společnost prosazovat alternativy, které se jinde osvědčily. Zde je značný pokrok - ve srovnání se zdravotně postiženými a dětmi v ústavech. Ukládáním alternativních trestů, narovnáními a sociální prací s potrestanými na svobodě se snížil koncem 90. let počet vězňů o čtvrtinu. Vězeňství má ale tu výhodu, že podmínky vždy upravoval zákon a věznice byly, od roku 1990, pod několikerou kontrolou, včetně evropské a mezinárodní.

Proto připravovaný vládní návrh změny zákona o veřejném ochránci práv, jemuž má zákon uložit systematicky a preventivně kontrolovat zařízení, kde žijí lidé za zamčenými dveřmi nebo lidé bezmocní - od vězňů a vyhošťované cizince, přes zdravotně postižené a seniory až po děti a kojence - bude důležitým nástrojem ochrany práv osob držených nebo dobrovolně pobývajících v těchto zařízeních.

Kontrola musí být vždy několikerá. Nejlepší bývá veřejná, zvláště je-li spojena se zveřejněním nálezu. Zkušenosti z některých západních zemí (Nizozemsko, Rakousko) ukazují, že televize přinášející filmový záznam nelidských poměrů je snad prostředkem k nápravě nejúčinnějším, účinnějším než tištěná média.

Autor: Petr Uhl
Zdroj: Právo
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
* 24.03.2004, 12:36 - zdnovy :
Já osobně jsem to taky zažíl, jsem síce už 13 let z ústavu venku, ale věřím k tomu že je to někde pořad stejně. Co se týká kontrol, tak taky k tomu moc nevěřím, protože Já osobne vím že když mela do ústavu nějaká kontrola, tak už to sestry věděli, takže se na to pořadně připravili.
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2022 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie