V roce 1995 jsem onemocněla (nemoc z povolání) a mám změněnou pracovní schopnost. Od té doby nemohu najít zaměstnání a jsem vedena na úřadu práce. Kdybych pracovala na původním pracovišti, můj výdělek by dosahoval 9600 Kč hrubého. Postupuje pojišťovna správně, když mi od tohoto výdělku odečítá minimální mzdu, takže moje renta je 2900 Kč měsíčně?

Právní předpisy výslovně neupravují nárok zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě, že se zaměstnanec stane uchazečem o zaměstnání. Na tento problém existuje několik právních názorů, které vycházejí z konkrétních soudních sporů. Jeden právní názor vychází z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, resp. Krajského soudu v Ostravě, který rozsudek Okresního soudu potvrdil. Soud dovodil, že po dobu, kdy zaměstnankyně z důvodu nedostatku míst na trhu práce nepracovala, je třeba při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku postupovat tak, že jí bude poskytnut rozdíl mezi původním výdělkem před vznikem škody a minimální mzdou. Výdělek ve výši minimální mzdy by si totiž při plném pracovním úvazku nejen mohla, ale i musela vydělat. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku je možno odečítat pouze minimální mzdu, nikoliv mzdu v jakékoliv vyšší částce, protože je třeba vycházet z výdělků, které by si poškozená s určitostí mohla vydělat, nikoliv z nějakých pravděpodobností.

V roce 2000 byl vydán další rozsudek, a to rozsudek Nejvyššího soudu. Podle toho skutečnost, že poškozený zaměstnanec, který pro následky pracovního úrazu nemůže konat dosavadní práci, nemůže nastoupit po pracovním úrazu jiné zaměstnání odpovídající pracovním úrazem snížené ( omezené) pracovní způsobilosti jen pro nedostatek pracovních příležitostí, není způsobena následky pracovního úrazu, ale situací na trhu práce. Podstatné na této skutečnosti pak je, že situace na trhu práce postihuje všechny zaměstnance bez zřetele k tomu, zda jejich pracovní způsobilost je snížena ( omezena) pracovním úrazem, popřípadě zda jejich pracovní způsobilost byla snížena ( omezena) pracovním úrazem nebo z jiných příčin. Tím, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemá po pracovním úrazu poškozený žádný příjem, se na tomto účelu poskytování náhrady za ztrátu na výdělku nic nemůže změnit, neboť jinak by zaměstnanci byla odškodňována újma, k jejíž úhradě náhrada za ztrátu na výdělku nemůže sloužit. Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě k závěru, že z důvodu odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nemůže být zaměstnanci, který pro následky pracovního úrazu není schopen konat dosavadní práci, uhrazena újma, spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemůže po pracovním úrazu mít příjem z vlastní výdělečné činnosti. Z uvedeného vyplývá, že i názory soudů jsou na výše uvedený problém rozdílné. Proto bude třeba postupovat podle jednotlivého konkrétního případu s tím, že právní účinky pro účastníky sporu může rozhodnout pouze soud.