Dnes je Pondělí, 20. listopadu 2017, svátek má Alžběta
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech zákonů
pouze ve zvolené oblasti

 
Oblasti

01. Obecně
02. Důchody
03. Příspěvky
Jednotlivá témata
04. Sociální služby
05. Telefonní stanice
06. Vzdělávání
07. Zaměstnávání
08. Podnikání
09. Daňové úlevy
10. Bydlení
11. Bariéry
12. Správní řízení
13. Pošta
14. Poradny
15. Působnost orgánů
16. Vzorová podání
 
Nejčtenější zákony


 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 1215
 
Webinfo


 
 

Aktuálně
 Důchody  >> 
( 06.11.2007 )
155/1995 Sb. Zákon o důchodovém pojištění.
zákon 40/2000 Sb. - Procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
 
06.09.2002, 11:31 - oblast " 03. Příspěvky "
01. Životní minimum a příspěvky podle zákona o sociální potřebnosti

A. ŽIVOTNÍ MINIMUM

Životní minimum je jeden ze základních pojmů v sociálně právní oblasti. Jako právní institut je východiskem pro posuzování sociální potřebnosti občana a velmi široké uplatnění nachází v systému státní sociální podpory. Životní minimum občana je tvořeno dvěma částmi. První část je určena k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb občana. Tato část je odstupňována podle věku občana . Druhá část je určena k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Tato část je odstupňována podle velikosti domácnosti. Při výpočtu životního minima domácnosti se postupuje tak, že se k částce na osobní potřeby přičte částka na domácnost. Životní minimum je jednotné. Jeho výše není ovlivněna ani sociální situací např. zdravotním stavem ani majetkovými poměry. Každý by měl umět spočítat si životní minimum své rodiny. Jako příklad uvádíme výpočet životního minima čtyřčlenné rodiny, tvořené otcem, matkou a dvěma nezaopatřenými dětmi. Jedno dítě je ve věkové skupině 6 -10 let, druhé je ve věkové skupině 15 - 26 let. Životní minimum této rodiny získáme tak, že sečteme částky na zabezpečení výživy jednotlivých členů a připočteme částku na domácnost.

Toto je pouze příklad, uvedené částky nemusí odpovídat skutečnosti !!!

Životní minimum této rodiny (dále ŽMR) je ŽMV

Otec         2 190
matka      2 190
dítě 1       1 780
dítě          2 310

             8 470
ŽMB     2 560
             11 030

Při dané výši příjmu by tedy rodina spadala do pásma a) a částky na výživu dětí bychom tedy násobili koeficientem 0,32.

Životní minimum je zakotveno v zákoně č.463/1991 Sb.

Právní úprava

§ 1

Tento zákon stanoví životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze. 1)


1) Čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, uvozené ústavním zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 23/1991 Sb.


§ 2

(1) Životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami.

(2) Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc; způsob a formu poskytování, další podmínky a úroveň této pomoci stanoví zvláštní předpisy.

§ 3

(1) Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují podle § 4 společně, se považuje úhrn částek stanovených tímto zákonem k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

(2) Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považuje

  1. 1690 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
  2. 1890 Kč, jde-li o dítě od 6 let do 10 let věku,
  3. 2230 Kč, jde-li o dítě od 10 let do 15 let věku,
  4. 2450 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 let do 26 let věku,
  5. 2320 Kč u ostatních občanů.

(3) Za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se považuje

  1. 1780 Kč, jde-li o jednotlivce,
  2. 2320 Kč, žijí-li v domácnosti dvě osoby,
  3. 2880 Kč, žijí-li v domácnosti tři nebo čtyři osoby,
  4. 3230 Kč, žije-li v domácnosti pět nebo více osob.

(4) Žije-li v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují podle § 4 společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost pouze jednou. Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.



2) § 115 občanského zákoníku.


§ 4

(1) Společně posuzovanými osobami jsou

  1. nezaopatřené děti,
  2. rodiče nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a); za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,
  3. manželé nebo druh a družka, nevztahují-li se na ně písmena a) a b),
  4. nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a), pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby7).

(2) K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou nebo s osobou uvedenou v odstavci 1 alespoň tři měsíce.

(3) Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

(4) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc.

(5) Osoba, která koná vojenskou základní (náhradní) službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, se po dobu trvání této služby nepovažuje za osobu společně posuzovanou.




7) § 115 občanského zákoníku.

§ 5

Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře8)



8) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.


§ 6

(1) Za příjem se považují

  1. z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou přitom od této daně osvobozeny, tyto příjmy:
    1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,9)
    2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,
    3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) zákona o daních z příjmů,
    4. příjmy z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů,
    5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů,
  2. z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, jsou to příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), b), e), ch), k), jde-li o stipendia ze státního rozpočtu, podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení, s výjimkou jednorázových věcných plnění, l) až s), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle § 5 zákona o daních z příjmů,
  3. peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového zabezpečení,
  4. hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání10),
  5. plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,
  6. příjmy ze zahraničí, obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b),
  7. výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce,
  8. dávky státní sociální podpory a dávky sociální péče, s výjimkou jednorázových dávek a dávek poskytovaných vzhledem ke zdravotnímu stavu bez ohledu na sociální potřebnost,
  9. další opakující se nebo pravidelné příjmy.

(2) Za příjem se nepovažuje část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte11), náležející ze zdravotních důvodů11), a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

(3) Za příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2, považuje částka rovnající se průměru, který z příjmů této osoby ze samostatné výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení podle zákona o daních z příjmů připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž alespoň po část měsíce byla činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2, vykonávána, nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama. U osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2 a ještě za předchozí kalendářní rok nepodala přiznání k dani z příjmů, se vychází z těchto příjmů za kalendářní rok předcházející takovému roku, nejméně však z částky ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

(4) Zjišťuje-li se příjem v průběhu kalendářního roku, v němž osoba začala vykonávat činnost, z níž měla příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) č. 2, popřípadě v následujícím kalendářním roce do doby, než bylo podáno přiznání k dani z příjmů za kalendářní rok, v němž osoba začala vykonávat tuto činnost, a u osoby, která vykonávala tuto činnost, avšak není povinna podat přiznání k dani z příjmů, je příjmem z této činnosti částka určená touto osobou, nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

(5) Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.



9) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb. a zákona č. 87/1995 Sb.

10) § 12 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 305/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 307/1993 Sb. a zákona č. 39/1994 Sb.

11) § 22 odst. 1 a § 37 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 242/1997 Sb.

13) § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.

§ 7

Částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3 může vláda v době do 31. prosince 1998 zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto částek; vláda však zvýší nařízením tyto částky vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10 % od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem. Částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3 vláda v době po 31. prosinci 1998 zvýší nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto částek. Při zvýšení částek podle předchozí věty se přihlíží k zachování reálné hodnoty částek životního minima. Nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu.

§ 8

Zrušují se § 139 až 142 a § 182 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

§ 9

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

B. SOCIÁLNÍ POTŘEBNOST

Samotný fakt, že příjmy rodiny jsou nižší než životní minimum nezakládá automaticky nárok na sociální dávku ve výši doplatku do životního minima. Aby rodině vznikl nárok na tuto dávku, musí být uznána za sociálně potřebnou.

Na rozdíl od životního minima, které je jednotné pro všechny občany bez ohledu na jakékoliv další skutečnosti, je sociální potřebnost diferencovanější.

Podle zákona o sociální potřebnosti se občan obecně považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima. Avšak u osob odkázaných na dietní stravování a u občanů, jimž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) se hranice sociální potřebnosti zvyšuje o částku 600 Kč. U dietního stravování se zvyšuje o tuto částku částka na výživu, u průkazů ZTP/P částka na domácnost. Možná je i kumulace obou zvýšení. Pokud jde o zvýšení hranice sociální potřebnosti o 600,- Kč z titulu dietního stravování, zvyšuje se částka individuálně u každého příslušníka domácnosti, který je na dietní stravování odkázán. U zvýšení hranice v případě ZTP/P se započítává zvýšení o 600,- Kč nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (ZTP/P) byly přiznány více osobám.

Velmi důležité je i ustanovení § 3 odst. 1) zákona č. 482/1991 Sb., podle něhož "občan, jehož příjem je větší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním." Na druhé straně ani občan s příjmy nižšími než životní minimum nebo dokonce bez jakýchkoliv příjmů nemusí být uznán za sociálně potřebného ani v případě, kdy jsou jeho příjmy nižší než životní minimum nebo je dokonce bez příjmů, v případě, že má dostatečný majetek, jehož využitím, si může potřebný příjem zajistit. Další případy, kdy i při nižším příjmu se občan nepovažuje za sociálně potřebného uvádí § 3, odst. 3.

Podle ust. § 4 zák. č. 482/91 Sb. v platném znění se zkoumá uplatnění nároku na dávky nemocenského nebo důchodového zabezpečení,rodičovský příspěvek a další státní dávky, nebo na výživné a příspěvek na výživu dle zákona o rodině. Příspěvek se přizná s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem a k celkovým majetkovým poměrům.

Posuzování sociální potřebnosti upravuje zákon č. 482/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Právní úprava

§ 1

(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem1), (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.

(2) Občané žijící v domácnosti10), jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně11), (dále je "společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. c).

(3) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

  1. poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,
  2. občana staršího 65 let,
  3. rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
  4. nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění2),

(4) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6) a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).

(5) Příjmem občana se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.



1) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
2) § 20 až 23 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
3) § 4 a 5 zákona č. 463/1991 Sb.
6) § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
10) § 115 občanského zákoníku.
11) § 4 zákona č. 463/1991 Sb.

§ 2

(1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem4) se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje o 600 Kč měsíčně.

(2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem5) se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti10).




4) § 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb.
5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.
10) § 115 občanského zákoníku.


§ 3

(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštní zákonem5) odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat; na občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení.

(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

  1. jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 3, nebo
  2. po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., anebo
  3. jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob15) a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.



5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.
6) § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
15) § 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.


Poskytování dávek sociální péče
§ 4

(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1. Přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb (životních potřeb nezaopatřených dětí) uplatnil nárok na dávky nemocenského pojištění (péče) nebo důchodového pojištění nebo na dávky státní sociální podpory, s výjimkou takových dávek poskytovaných jednorázově, popřípadě na výživné a příspěvek na výživu podle zákona o rodině.

(2) Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany,11) se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

(3) Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob) a k majetkovým poměrům, popřípadě též k tomu, zda občan (společně posuzované osoby) uplatnil nároky uvedené v odstavci 1 větě druhé.



11) § 4 zákona č. 463/1991 Sb.


§ 5
Příspěvek na výživu dítěte

(1) Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti10) neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.

(2) Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácnosti z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona1). Jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší, než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2.

(3) Příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky sociální péče podle § 4.



1) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
10) § 115 občanského zákoníku.

§ 6

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyužívají peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo peněžité dávky věcná dávka.

§ 7

zrušen

§ 7a

Peněžité dávky podle § 4 a 5 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.

§ 8
Úhrada nákladů sociální péče

(1) Od osoby povinné vyživovat9) příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kč měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500 Kč a příjmem této osoby.

(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

(3) Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.



9) § 92 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 180/1990 Sb.

§ 8a
Dávky sociální péče v mimořádných případech

(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby (§ 1 odst. 2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; § 1 odst. 3 zde přitom neplatí.

(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů.14) Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.



14) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
15) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 9
Zrušují se

1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a 50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, 2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zpet ZpětTisk upravit pro tisk

Copyright © 2000-2017 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie