ŘEDITEL ÚSTAVU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V PRAZE 4 MILOŠ HÁJEK.

Sociální služby byly zatím jednou z mála oblastí, kam zcela nepronikl trh. Jak se to přijetím zákona o sociálních službách změní?

Peníze budou především dostávat přímo zdravotně postižení, sociálně potřební, tedy uživatelé služeb, kteří si budou moci služby kupovat u zařízení, které si sami na rozdíl od dosavadní praxe vyberou. Nebo mohou platit svoje příbuzné a služeb sociálních institucí nemusejí užívat vůbec. Reálně ubude prostředků, které ústavy sociální péče dostávaly od státu a obcí. Na druhou stranu se otevírá možnost získat větší prostředky od klientů. Na novém zákonu mohou vyzískat například zdravotně postižení, vozíčkáři atd., protože se zlepší kvalita služeb, ve kterých bude konkurence.

Soukromé instituce poskytující sociální služby, které budou vznikat, se ale logicky mohou spíše zaměřit na movitější klienty či na ty, se kterými není těžká práce (tedy ani vysoké náklady). Co ti potřební, kteří se neobejdou bez asistence, ale jsou chudí?

Zatím nelze říci, jak se zákon projeví u ostatních seniorů, kteří nebudou logicky splňovat kritéria pro poskytnutí plného příspěvku na péči, ale budou péči vyžadovat. Dnes vyhláška určuje maximální ceny péče pečovatelské služby. Zda bude obdobná vyhláška existovat i v budoucnu, stále nevíme. Logicky dojde k diferenciaci úrovně služeb. Nikdo by ale neměl zůstal bez potřebné pomoci. O ty, kteří jsou skutečně chudí, se zřejmě bude dál starat jejich obec a instituce, jako je ta naše. Zákon provázejí stejné obavy, jako například spory o privatizaci zdravotnictví. Proto jsme v Praze s řediteli obdobných zařízení, jako je naše, založili asociaci, která má působit na případnou úpravu předpisů, aby vyhovovaly občanům, ale také abychom pomohli k zásahu v těch případech, když by si někdo chtěl ze sociálních služeb udělat snadný zdroj zisku bez ohledu na seniory.

Jak jste se připravili na nové - tvrdé a konkurenční podmínky?

Začít se připravovat v den, kdy si už senioři začnou vybírat své sociální instituce, je pozdě. Podmínky, aby zařízení obstálo, jsme proto za mimořádné pomoci městské části Praha 4 vytvářeli postupně, ale zato systematicky. Máme šest domů s pečovatelskou službou se třemi sty bytovými jednotkami, s velmi kvalitním odborným zázemím, zajištěný systém vlastní dopravy (pro rozvoz obědů, klientů). Vybudovali jsme velmi kvalitní ošetřovatelsko-rehabilitační zařízení. Jedná se o lůžková zařízení pro klienty, kteří doma nemohou být sami nebo které příbuzní, protože například odjedou na služební cestu, nemohou ošetřovat. V tomto zařízení jsou jak pečovatelky, tak zdravotnický personál, rehabilitační sestry. Většinou se jedná o dvojlůžkové pokoje, ale máme i jednolůžkové s vlastním sociálním zařízením. Tyto služby jsou placené, podle kvality pokoje se cena pohybuje od 8,5 do 11 tisíc měsíčně. Máme i funkční systém logistického řízení těchto služeb. Co nám chybí, je možnost dobře zaplatit kvalitní manažery, srovnatelně s jinými odvětvími, jaké bych při rostoucí konkurenci a přechodu sociálních služeb na tržní bázi potřeboval.