Do stanice se blížil vlak. "Hele, vyhlídni nám místo vedle nějaký kočky!" popichovali tři nevidomí sportovci mladého průvodce. Ten se horlivě snažil vyhovět. Byla to jeho první práce s nevidomými, když nepočítá školení, kde bývá všechno jenom "jako". Život je daleko pestřejší. Ale nelitoval, že se k této pomoci nabídl. Chlapi ho samozřejmě přijali do party, vysvětlili, co od něj na hřišti a po cestě potřebují, vyslechl si i pár nových vtipů. Jeho dnešním posledním úkolem bylo dovést je ke dveřím vagónu a poradit, do kterého kupé by si měli sednout. Vlak ve stanici čeká jen chvíli, na nástup a opětovný výstup by mu nezbyl čas.

"Může to být blondýnka?" zeptal se pro jistotu. "Sedí sama ve třetím kupé."

Jak to Libor uslyšel, odstrčil kamarády a cpal se do vagónu jako první. Rychle odpočítal jedny, druhé, třetí dveře a tam se zastavil. Na kamarády, kteří šli za ním, zavrčel: "Nevidíte, že je tu už plno? Jděte zpátky!" "Á, náš donchuán, no to nebudeme rušit," utrousil Jarda a požádal o místo pro sebe a zbylého kamaráda ve druhém kupé.

"Doufám, že vám nebude vadit, když si přisednu," spustil Libor hlasem, jemuž by žádná kráska neměla odolat. Neozvalo se sice nic, ale to ho neodradilo. Pokračoval o tom, jak smutno bývá člověku, když má cestovat sám, a což teprve, když ho doma nikdo nečeká. Nastínil vidinu útulné vinárny, kterou zná a kde je tak příjemné posezení a popovídání… "No tak, řekněte přece něco," žadonil, když už se snažil asi 15 kilometrů. "Chlape, budete mě votravovat ještě dlouho?!" zavrčel silný mužský hlas. "Vy asi budete ňákej vadnej, že jo?"

V Liborovi by se krve nedořezal. Jak se tohle mohlo stát? Že by mu to ten klučina provedl schválně? To přece ne. Třeba má ten chlap dlouhé vlasy a přes okno se to nepoznalo, ale na to se ho přece zeptat nemůže. Anebo… Z vedlejšího kupé se ozval dívčí smích a pak hlasy Liborových kamarádů. Vyběhl z kupé a přešel do vedlejšího vagónu.

"Vlastně ti musíme poděkovat," spustil Jarda při příštím tréninku. "Kdybys nás z toho kupé nevyhodil, neseznámili bychom se s Lídou. Je moc fajn a prý s námi někdy vyrazí na výlet. A víš, že je to taky blondýnka?"

Libor si vzal stranou mladého průvodce: "Jak jsi přišel na to, že ta slečna sedí ve třetím kupé?" "No, přece - počítal jsem okna." "Tak teď už je mi všechno jasný. A ty si pro příště pamatuj, že první okýnko bývá obvykle od záchodu!"