Dnes je Pátek, 29. března 2024, svátek má Taťána
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 5535
 
Webinfo


 

18.04.2005, 07:19 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Půlka chleba

Blíží se večer. Ještěže má samoobsluha otevřeno, jinak nevím, co bychom ráno snídali. Naskládám do košíku pár drobností, přičemž lupou pečlivě kontroluji nápisy na obalech. Do regálů sice sahám téměř po paměti, ale co když si zase někdo vymyslil, že změna je život, a tam, kde dva roky stávaly lahve s kečupem, nahmatám aviváž?

Tak. Teď ještě půlku chleba. Ach jo. V regále jsou jen samé celé bochníky. Vedle regálu je prkénko a velký nůž. Na prkénku je prý vyznačeno, kam se má bochník položit a kudy vést nůž, aby vznikly dvě stejné půlky. Jenomže na tohle já si netroufám. Uříznu to křivě a budou řeči, že jsem si chtěla o krajíček přilepšit. Takovou scénu jsem tu už zažila, naštěstí jen jako pozorovatel. Ale koho požádat o pomoc? Těch pár lidí kolem mne nevšímavě projde dřív, než se nadechnu, abych svou prosbu vůbec vyslovila. Za regálem zahlédnu modrou skvrnu. Sláva, to bude prodavačka. Ženu se k ní a slušně žádám o půlku chleba. Postava se vynoří zpoza regálu celá a já zjišťuji, že modrá je jen nahoře. Takže žádná prodavačka, ale zákaznice v modré blůze. Ale to snad nevadí. "Proč si to neuděláte sama?" zavrčí. I když jsem na tyhle situace zvyklá, stejně mě polévá horko, ale statečně vysvětluji, že špatně vidím a že bych to nerada ukrojila křivě. Paní už nic neříká a jde k pečivu. Já za ní. Ale co to, ona se nezastavuje, jen se přes rameno otočí a zavelí: "Počkejte tu!" Asi jde pro prodavačku, přece mi nebude posluhovat sama. Ale paní se zastavuje s nějakým pánem a velmi hlasitě a rozvláčně mu vysvětluje, že na ni má počkat, protože ona MUSÍ TÁMHLETÉ (asi na mne ukazuje) ukrojit chleba, protože ONA prej na to nevidí… pak dává pánovi asi sedmadvacet příkazů - za tu dobu bych rozkrájela patnáct bochníků, jen na to vidět, říkám si s lítostí. Nejraději bych utekla. Ale chleba potřebuji a požádat kohokoli jiného se už bojím. Paní se pak ke mně vrací, je nepříjemně sladká, ukrojí mi půlku chleba a přitom se vyptává, jestli ji vidím, jak můžu chodit nakupovat, jestli jsem se tak už narodila, jestli mám důchod a kolik to dělá. Neodpovídám. Stěží se donutím poděkovat za chleba a hledám nejkratší cestu k pokladně.

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz

Zdroj: Povídka vybrána z knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
Žádné.
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2024 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie