Dnes je Úterý, 23. října 2018, svátek má Sabina
Kontaktní E-mail  

reklama - Sdružení Veleta, o.s.Reklama
 Články   Legislativa   Pomůcky   Adresář služeb   Poradna   Periodika   Servis pro NNO   Diskuse   Ankety   Kontakty  


Vyhledávání

 
hledat v textech článků
pouze ve zvolené rubrice

 
Rubriky

Akce
Auto-moto
Bariéry
Bydlení
Finance
Internet
Inzerce
Jak na to
Legislativa
Literatura
Média
Názory
O nás
Politika
Pomůcky
Poradna
Příběhy nevidomých
Rozhovory
Servis pro NNO
Služby
Sport
Stalo se
Volný čas
Vzdělávání
Zajímavosti
Zaměstnávání
Zdraví
 
Nejčtenější články

 
Naposledy přidané

 
Info E-Mail

Máte-li zájem přijímat novinky našeho webu, zaregistrujte se.

 
   odhlásit

Počet odběratelů: 1217
 
Webinfo


 

16.03.2005, 07:22 - rubrika " Příběhy nevidomých "
Příběhy nevidomých: Štědrá hostitelka

Manžel nebyl doma a já jsem čekala návštěvu. Přítel, hromotluk, přijde rovnou z práce a bude jistě hladový. Taková vazba něco spořádá, tak vytáhnu ten největší talíř. Předem připravím chlebíčky, abychom měli dost času na povídání.

Krajíce, krájené přes celý bochník, jsem raději překrojila napůl, aby se daly lépe jíst. Mazala jsem a obkládala půlky chleba různými dobrotami, jednu vedle druhé a ukládala je na talíř. Ještě dám do kávovaru vodu a na filtr nasypu potřebné množství kávy. Pak stačí jen cvaknout spínačem a práce je hotova.

Než jsem však stačila udělat ten druhý úkon, dát kávu do filtru, zazvonil domovní zvonek. Přítel je tady! "Pojď dál a odlož si. Já zatím připravím kávu." Cvakla jsem spínačem, vzala talíř s chleby a odnesla ho do pokoje. Po chvíli jsem přinesla na stůl kávu a požádala hosta, ať si bere a nešetří, jistě je hladový. Jen o cukr mě požádal, na ten jsem zapomněla. Já nesladím, jsem diabetička.

Pěkně jsme si povídali. Ale jídlo mu asi nechutnalo, ani po mém pobízení se k němu neměl. Pak odešel a brzy nato se vrátil manžel. Udiveně se zeptal: "Ty čekáš armádu vojáků?" "Proč?" odpovídám otázkou. "Že máš na stole v kuchyni tolik krajíců?"

Manžel počítal a já jsem usoudila, že chybí jen jeden půlkrajíček. Objevil se mi před očima, jak leží chudinka sám, opuštěný na velkém talíři, který jsem postavila před hosta.

Zmocnily se mě mrákoty. A aby toho nebylo málo, přistoupil můj muž ke kávovaru a shledal, že je filtr sice mokrý, ale bez kávové sedliny, která na něm zůstává, když se vaří překapávaná káva. Běžím k hrnku, ze kterého host pil. Po kávě nebyl cítit, jen na dně zůstalo zrnko nerozpuštěného cukru.

"A já mu říkala, že nemusí tolik děkovat za malé pohoštění."

Povídky pocházejí s knížky S bílou holí - www.nevidomi.cz

Autor: Ze sbírky Evy Reinwaldové
Zdroj: Povídka vybrána z knížky S bílou holí
Zpet ZpětTisk upravit pro tisk
 
Komentáře ke článku
Infoposel.cz nezodpovídá za obsah příspěvků a vyhrazuje si právo smazat ty příspěvky, které budou obsahovat vulgární výrazy nebo poškozovat dobré jméno tohoto webu.
 
Žádné.
 
Jaký je Váš názor?

 
Do pole "kontrolní kód" opište prosím číslo z následujícího obrázku
kontrolní kód

Kontrolní kód :

Copyright © 2000-2018 Sdružení Veleta, o.s., Developed by Robert Zaborowski, Pulzní magnetoterapie