Moderátor (Jarmila Balážová):
Když se o někom řekne, že diabetik, nikdo se nad tím nepozastaví. Za svoji nemoc se nestydí ani dotyčný cukrovkář. Naopak mnohdy se k ní hrdě hlásí. Naše společnost bez předsudků přijímá astmatiky, celiaky, diabetiky, notorické kuřáky, i alkoholiky. Divně se oproti tomu staví k lidem, kteří jsou třeba schizofrenici, psychotici, zkrátka těm, kteří na sebe prozradí, že měli nebo mají duševní onemocnění. Psychiatrie a duševní choroby jsou stále v zajetí předsudků. Většina lidí si bohužel stále ještě myslí, že duševně nemocní lidé jsou ve všech případech okolí nebezpečí, duševní nemoci že jsou neléčitelné a že jim se nic takového stát nemůže. To jsou nejčastější omyly, na kterých většinová společnost stále ještě ulpívá. Ti, jež hovořili na setkání semináři, který byl příznačně nazván -Patříme s úrovní péče o duševně nemocné do Evropské unie?, si naše kulhání za služebně staršími členy Evropské unie uvědomují. Odpověď na tuto spíše řečnickou otázku tedy zní: Patříme i nepatříme. V pořadu Terezie Jiráskové jste mohli tuto středu slyšet možné scénáře, podle nichž by se česká reforma psychiatrie mohla uskutečnit. Jednotlivé způsoby, jak českou psychiatrii zlepšit, by měly být rozpracovány do roku 2007. Pokud se nebudou vyskytovat překážky, český systém by se podle doktora Jana Fajfra z Pražského centra pro rozvoj péče o duševní zdraví mohl zhruba do 15 let změnit v moderní humánní péči. Problematika české psychiatrické péče je pro laika mnohdy málo srozumitelná. Doktor Jan Fajfr z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví v Praze na obyčejném příkladu názorně vysvětluje, jaké problémy česká psychiatrie řeší.

Host (Jan Fajfr):
Budu se snažit to velmi zjednodušit. Představme si, že jsme rodina, která má k dispozici nějaký rodinný rozpočet. To je to, o čem se tady bavíme. Samozřejmě to celé není o penězích, jenom o penězích, hovořili jsme o tom, jak je potřeba vzdělávání a tak dále. Nakonec peníze jsou hnací silo změny a peníze motivují, vedou k chování do značné míry. Takže jsme rodina, která má peněženku, a je to o této věci, a my vlastně pořádně nevíme, kolik v té peněžence máme. To je první věc. Musíme zjistit, kolik vlastně na to máme a musíme vědět, co chceme. Tyhlety dvě věci furt se hledají a diskutují. Když se tohleto nedohodne, může to být, že jeden člen rodiny nakoupí jednu ledničku, druhej další ledničku, protože máme zkušenost, že nám prostě to jídlo tam nějak shnije vždycky. A další koupí ještě něco. A každý to myslí velmi dobře a ve výsledku pak ani jedna z těchto spotřebičů nefunguje, protože prostě už nemáme na elektrický proud. Takže ta první věc je vůbec nějak zjistit, kolik na to máme, tohleto celý vidět nějakým způsobem pospolu a pak samozřejmě začít rozhodovat, jak s těma penězma naložíme. Ve světě jsou v zásadě bych řekl dva modely, jeden je více centralistický, to je například anglický model transformace, kdy jsou trusty, které mají zodpovědnost něco jako za naše kraje, kde jedna organizace, která poskytuje celé služby a v rámci té organizace ten proces probíhá. To znamená, že ona si vlastně sama převádí ty prostředky a dostává nějaké další prostředky na to přemostění. To je další věc, že pravděpodobně bez nějakých přemosťujících peněz tento prostor proměnit nelze. Další model víc korporativní, například Holandsko, který je o tom, že jsou různí poskytovatelé, různí plátci a ty se vzájemně musí domlouvat na základě něčeho jako je národní politika a snaží se právě tím, jak ty peníze kdo dostává motivovat, aby se domlouvali, aby ta síť byla propojená, koordinovaná a fungovala tak, jak už jsme se tady o tom bavili. My jsme bohužel někde mezi, my nemáme ani korporativní systém, zároveň ani ne centralistický systém. A v tom je možná ta potíž, musíme si vybrat, jaký zhruba tenhleten jeden z těch modelů přistoupíme. Pokavad ne, budeme ta domácnost, která sice má dvě pračky, ale nemůže je používat a chodí ve špinavém prádle.

Moderátor (Jarmila Balážová):
Tolik Jan Fajfr, který je nositelem titulu Hrdina roku 2004. Ten mu udělil časopis Time. Ocenění získal za mimořádný přínos a úsilí při tvorbě reformy české psychiatrie. Na semináři jednoznačně znělo z úst zahraničních i českých specialistů, že česká psychiatrie dlouhodobě dostává málo peněz. Méně, než by si zasloužila. A zatímco Světová zdravotnická organizace doporučuje dát do tohoto medicínského oboru 5-15 procent národního zdravotnického rozpočtu, v České republice jsou to necelá 4 procenta. Zástupkyně Světové zdravotnické organizace, Alena Šteflová, na senátním semináři byla. Terezie Jirásková se jí ptala na to, jak Světová zdravotnická organizace vnímá péči o duševně nemocné.

Host (Alena Šteflová):
Světová zdravotnická organizace velice výrazně vnímá problematiku péče o duševně nemocné jako jednu z priorit a pomáhá vlastně jednotlivým členským státům nastartovat určité politiky, které se v jejich prostředí daří hůřeji nebo prostě jsou obtížně realizovatelné. Nástrojem pro realizaci této pomoci je tak zvaná bienální smlouva, která je uzavíraná na dvouleté období mezi regionální úřadovnou světové zdravotnické organizace v Kodani a ministry zdravotnictví. V té české smlouvě pro letošní a příští rok je velice zajímavé to, že mezi šesti prioritami, které nám byly doporučeny a vlastně experty VHO označeny jako za prioritní a tedy ty obtížnější z hlediska naší realizace, je právě také oblast péče o duševní zdraví. A to konkrétním krokem by mělo být právě ta transformace péče vlastně pohybem pacientů z velkých institucí na tu komunitní úroveň. My očekáváme a vlastně už byly nastartovány ty první společné kroky projektu, kdy ve spolupráci právě s experty nejenom přímo z kodaňské centrály, ale i z dalšími ve vyspělých státech tedy po stránce péče o duševní zdraví vyspělými, vlastně se snažíme o jakousi oponenci našich současných transformačních kroků, respektive, které jsou v podobě určité koncepce a s jejich pomocí a doporučením bychom měli opravdu předložit velice konzistentní materiál, který by byl akceptován ministerstvem zdravotnictví a také jako taková národní politika péče o duševní zdraví prezentován. Jednou z velice stěžejních a prestižních akcí světové zdravotnické organizace je ministerská konference v Helsinkách, která se bude konat 12. ledna, hned tedy začátkem příštího roku, kde jsou opravdu pozváni všichni ministři členských států právě k tomu, aby přijali a do určité míry se i zavázali k jakémusi následování těchto doporučení VHO a té naznačené strategie transformace z těch velkých, jakoby nepojmenovaných a neosobních institutů právě do té péče komunitní, které je tomu pacientovi mnohem bližší, pochopitelně s tvorbou a realizací vlastně ustavením institucí jako jsou další komunitní služby, které jsou pomocní tedy pacientovi žít plnohodnotný život.

Redaktor (Terezie Jirásková):
Kdybych vás požádala o takové zjednodušující vysvětlení té stávající situace, jak vy jí z vaší pozice, z vaší funkce vidíte? Kde si stojíme jako Česká republika právě v úrovni péče o duševně nemocné občany?

Host (Alena Šteflová):
Já se domnívám, že to je prostě v tuto chvíli o jakémsi principu, který přece jenom byl v přístupu vůbec o duševně nemocné, vůbec handicapované lidi před, řekněme, listopadem 89. Myslím si, že se tady udělal ohromný kus práce a že opravdu vlastně úplně zcela nově na našem poli vlastně služeb vznikají celé řady nových subjektů, zejména z toho nevládního sektoru, které opravdu velice dobře pochopily, kde je jejich prostor, kde mohou být nápomocni, kde mají mnohem blíže vlastně jakoby uchopit a pojmenovat opravdu ty problémy, které se váží ať už přímo k samotným pacientům nebo k jejich rodinám, kteří se snaží o jejich jaksi, pečují o ně, ale kteří prostě potřebují určitou dopomoc. Myslím si, že to je vlastně ohromné a že to je opravdu něco nového. Přesto vnímáme, že těchto služeb, že je prostě stále málo a že tady chybí takový určitý, řekla bych, vyšší jakoby pohled řekněme i politiků, protože je to do určité míry politická otázka a těch, kteří opravdu rozhodují, jak o té legislativní úrovni a zakotvení některých skutečně věcí potřebných právě proto, aby tyto věci mohly být realizovány, tak je to potom i ten pohled finanční, protože bohužel tedy bez nějaké opravdu jasné struktury finančních toků není prostě možné tady tyhlety akce systematicky realizovat. Takže já myslím, že to nadšení a tady to povědomí těch lidí, že už se opravdu dostává. Ovšem je tady nutné opravdu přesvědčit, že prostě to potřebuje určité tedy organizační, finanční a legislativní změny. A tady bych řekla, že se nám opravdu zatím nedaří a zůstáváme pořád tedy v tom stejném vlastně světě, který byl dán prostě tou strukturou vzniku velkých psychiatrických ústavů.

Redaktor (Terezie Jirásková):
Má VHO přímo nějaký recept na to, jakým způsobem přimět politiky k opravdovému zájmu o tuto problematiku? Nejenom o tu formální, já vím, že když si vyberu kohokoliv z pánů poslanců či senátorů a položím jim otázku, zda je důležité v této věci něco dělat, tak předpokládám, že jejich odpověď bude ano. ale ta realita je mnohdy velmi odlišná. Jak tedy je přimět k vyššímu zájmu?

Host (Alena Šteflová):
Světová zdravotnická organizace bohužel není organizace, která má nějaké opravdu donucovací prostředky ve své moci, nicméně je velice mocnou v té sféře opravdu toho odborného zázemí a její doporučení a vlastně určitá konzultační role je prostě zřejmá a je velmi tedy akceptovaná. Jak jsem již hovořila, jednou z jejích priorit je v současné době ta ministerská konference v péči o duševní zdraví, která se bude konat již tedy zanedlouho a by měla být jakýmsi fórem pro diskuse na téma péče o duševní zdraví v jednotlivých státech a jak napomoci právě při vytváření národních politik v péči o duševní zdraví. Součástí bude určitý podpis rezoluce nebo nevíme jestli formou deklarace, ale každopádně bude prostě se Česká republika zavazovat přijmutím takového společného stanoviska k nějaké další politice, kterou by měla opravdu uplatnit v rámci tedy naší republiky.

Redaktor (Terezie Jirásková):
Má VHO přesný návrh pro Českou republiku, jakým způsobem hledat ty zmiňované peníze?

Host (Alena Šteflová):
VHO pochopitelně má velice dobře zmapovanou situaci o České republice. Rok 2001 byl vůbec věnován celý péči o duševní zdraví, kde bylo tedy nosným tématem nejenom Světového dne zdraví, ale vůbec celý ten rok se vlastně vytvářela celá řada akcí, které měly napomoci právě uvědomit si tady ty propastné rozdíly v péči o duševní zdraví napříč vlastně celým světem. A je opravdu velice zajímavé se do těchto materiálů někdy podívat a byli bysme možná překvapeni, jak velice detailní čísla tyto reporty obsahují a finanční otázka a tok financí vlastně v péči o duševní zdraví je pochopitelně jednou z priorit i těchto dokumentů. Takže já si myslím, že světová zdravotnická organizace ví velice dobře, jaký je podíl finančních výdajů na problematiku péče o duševní zdraví nebo vůbec na psychiatrickou péči, oproti třeba dalším medicínským oborům. A opravdu už záleží na těch politicích, které jsem si zvolili. Podklady a všechna doporučení k tomu mají. Takže opravdu je to teď hodně, hodně na nich.

Moderátor (Jarmila Balážová):
Tolik Alena Šteflová. A to je také všechno, milí posluchači, z dnešního pořadu Inventura Studia Stop.