Jedním z častých důvodů vzniku invalidity jsou pracovní úrazy a nemoci z povolání. Občané, u nichž došlo ke vzniku invalidity tímto způsobem, mají oproti občanům, kteří jsou invalidní z jiných důvodů, některé specifické nároky. Konkrétně se jedná o:

1. náhradu za ztrátu na výdělku,
2. náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,
3. náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
4. náhradu za věcnou škodu.

Náhrada za ztrátu na výdělku se dělí na dvě formy - náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti činí rozdíl mezi průměrným výdělkem pracovníka před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se poskytne v takové výši, aby se spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu rovnal jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Náhrada v této výši náleží po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců po skončení pracovní neschopnosti nebo uznání plné či částečné invalidity.

Od 1.6.1994 odpadlo omezení náhrady limitem 75 % rozdílu mezi částkou 3.000 Kč a výdělkem dosahovaným před úrazem či nemocí z povolání. Stejně tak však bylo vypuštěno ustanovení o nezapočítávání zvýšení důchodu (s výjimkou zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost). Ve smyslu zákona 297/1991 Sb. a vl. nař. 191/1993 Sb. se rozhodný výdělek valorizuje, a to do 31. 12. 1989 o 2 % za každý rok, za rok 1990 o 5 %, za 1. pol. 1991 o 5 %, za 2. pol. 1991 o 18,5 %, za 1. pol. 1992 o 5 %, za 2. pol. 1992 o 20 %, za 1. pol. 1993 o 10 %. Dle nařízení vlády č.263/94 Sb. se provede od 1.12.1994 úprava tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popř. zvýšený podle dřívějších předpisů, zvyšuje se o 30 %, nejméně o 1.100,- Kč. Současně se stanoví, že průměrný čistý výdělek se zvyšuje jen do částky 10.830 Kč. V případech kdy průměrný čistý výdělek je vyšší než 10.830,- Kč, zvýšení se neprovede. Tato úprava platí pro náhrady za ztrátu na výdělku, které příslušely před 1.1.1993. U náhrad za ztrátu na výdělku příslušejících po 31.12.1992 do 31.12.1993 se postupuje tak, že se průměrný hrubý výdělek rozhodný pro výpočet za ztrátu na výdělku zvyšuje o 30 %, nejméně však o 1.320,- Kč. Průměrný hrubý výdělek se však zvyšuje jen do částky 13.000,- Kč. V případech kdy průměrný hrubý výdělek je vyšší než 13.000,- Kč zvýšení se neprovede. Pokud vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31.12.1993 do 30.6.1994, zvyšuje se průměrný hrubý výdělek o 15 %, nejméně však o 660,- Kč. Při výdělku kolem 13.000,- Kč se postupuje stejně jako v předchozím případě. Pokud vznikl nárok po 30.6.1994, průměrný hrubý výdělek se nezvyšuje. Nařízení vlády č. 291/1995 Sb. stanoví, že průměrný čistý výdělek se zvyšuje o 14,5% nejméně však o 530 Kč do hranice 19 000 Kč a průměrný hrubý výdělek rovněž o 14,5% nejméně však o 640 Kč do hranice 22 840 Kč. Pokud nárok na náhradu škody vznikl po 31. prosinci 1994 činí zvýšení 3% nejméně však 130 Kč. Nařízením vlády č. 298/1996 Sb. byly rozhodné výdělky dále zvýšeny a to čistý výdělek o 15% nejméně však o 620 Kč do hranice 22 800 Kč a v případě hrubého výdělku rovněž o 15%, avšak nejméně o 750 Kč do hranice 27 360 Kč. U nároků na náhradu škody vzniklých po 31 prosinci 1995 činí zvýšení 3%, nejméně však 150 Kč. Nařízení vlády č. 318/1997 Sb. Podle tohoto nařízení se zvyšuje průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popř. zvýšený podle pracovněprávních předpisů o 10 %, nejméně však o 620 Kč. Maximální výše průměrného čistého výdělku však může činit nejvýše 22.800 Kč. Pokud by zvýšení přesáhlo tuto hranici, upraví se částka zvýšení tak, aby dosáhla právně hranice 22.800 Kč. Je-li průměrný čistý výdělek vyšší než 22.800 Kč, zvýšení se neprovádí. Pokud byla náhrada za ztrátu na výdělku vypočtena z průměrného hrubého výdělku, zvyšuje se tento výdělek podle stejných zásad jako u čistého výdělku, tj. rovněž o 10 %, avšak nejméně o 750 Kč. I zde platí, že zvýšení se provede jen částečně, příp. se neprovede vůbec, pokud průměrný hrubý výdělek by přesáhl částku 27.360 Kč. Zvýšení se netýká nároku na náhradu za ztráty na výdělku, který vznikl po 31. 12. 1996. Nařízení vlády č. 320/1998 Sb.. Podle tohoto nařízení se zvyšuje průměrný výdělek o 9% a odpadá dosavadní omezení maximální částkou od jejíhož dosažení již náhrada podle dosavadních předpisů nenáležela. Úprava náhrady se zásadně provádí i bez žádosti zaměstnance. Žádost je však třeba podat v případě, kdy náhrada z a ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení plného či částečného invalidního důchodu. Úprava se vztahuje i na ty případy, kdy pracovníkovi náhrada nenáležela vzhledem k ust. § 195 odst. 2 zákoníku práce ve znění platném před 1. 6. 1994. I v těchto případech je však třeba žádosti zaměstnance.

Nařízení vlády řeší i náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě podle občanskoprávních předpisů. I zde se výše průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady zvyšuje o 10 %. Není zde však stanovena minimální výše zvýšení, ani výdělkový limit, do jehož hranice náhrada přísluší. Stejně jako v případě náhrady podle pracovněprávních předpisů se zvýšení neprovede, pokud nárok na náhradu vznikl po 31. 12. 1996.

Nařízení vlády 283/1999 Sb. zvyšuje průměrný výdělek o dalších 8,5 %. Zvýšení se nevztahuje na náhrady za ztrátu na výdělku, na které vznikl nárok po 31. 12. 1998. Nařízení vlády č. 18/2001 Sb. zvyšuje průměrný výdělek rozhodný pro náhradu škody o dalších 6 %. To se netýká náhrad na které vznikl nárok po 31. 12. 1999.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší pracovníku nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje jednorázovou částkou dle počtu bodů stanovených příslušným lékařským posudkem. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Věcnou škodou se rozumí škoda na věcech pracovníka, které byly v souvislosti s pracovním úrazem poškozeny či zničeny. Může se jednat i o škodu na dopravním prostředku pracovníka, pokud organizace dala k jeho použití souhlas. V případě spoluzavinění pracovníka může být náhrada škody snížena v poměru odpovídajícím poměru zavinění.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "náhrada za ztrátu na výdělku"), příslušející pracovníkům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů,1) se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů,2) zvyšuje takto:

1. o 18,5 % za druhé pololetí 1991,
2. o 5 % za první pololetí 1992,
3. o 20 % za druhé pololetí 1992,
4. o 10 % za první pololetí 1993.

(2) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v průběhu pololetí, průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se za toto pololetí nezvyšuje.

(3) Úprava podle odstavce 1 se provede na žádost pracovníka i v případech, kdy po 31. prosinci 1990 mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce.

---

1) § 193 a 195 zákoníku práce.
§ 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
§ 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. § 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních úrazech a nemocích z povolání. § 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
2) Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(1) Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po úpravě provedené podle § 1 platí ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce, čl. II bod 7 zákona č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, a čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.

(2) Ke zvýšení invalidního, popřípadě částečného invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení se při úpravě náhrady za ztrátu na výdělku podle § 1 nepřihlíží.

Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle tohoto nařízení přísluší od 1. července 1993.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "náhrada za ztrátu na výdělku") příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů1) před 1. lednem 1993, se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů,2) (dále jen "průměrný čistý výdělek") zvyšuje o 30 %, nejméně však o 1100 Kč.

(2) Průměrný čistý výdělek se podle odstavce 1 zvyšuje jen do částky 10 830 Kč.

(3) Zvýšení podle odstavce 1 se neprovede, je-li průměrný čistý výdělek vyšší než 10 830 Kč.

---

1) § 193 a 195 zákoníku práce.
§ 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
§ 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
§ 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních úrazech a nemocích z povolání. § 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
2) Nařízení vlády ČSSR č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády ČSSR č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce po 31. prosinci 1992, se upravuje tak, že se průměrný hrubý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku (dále jen "průměrný hrubý výdělek") zvyšuje o 30 %, nejméně však o 1320 Kč, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31. prosinci 1993, průměrný hrubý výdělek se zvyšuje o 15 %, nejméně však o 660 Kč.

(3) Průměrný hrubý výdělek se podle odstavců 1 a 2 zvyšuje jen do částky 13 000 Kč.

(4) Zvýšení podle odstavců 1 a 2 se neprovede, je-li průměrný hrubý výdělek vyšší než 13 000 Kč.

(1) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 30. červnu 1994, průměrný hrubý výdělek se podle § 2 odst. 2 nezvyšuje.

(2) Úprava podle § 1 a 2 se provede bez žádosti zaměstnance; na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení.

(3) Úprava podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 a 2 se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy po 31. prosinci 1990 mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce platné před 1. červnem 1994.

Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po úpravě provedené podle § 1 odst. 1 platí čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.

Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle tohoto nařízení přísluší od 1. prosince 1994.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "náhrada za ztrátu na výdělku") příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů1) před 1. lednem 1993 se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů2) (dále jen "průměrný čistý výdělek") zvyšuje o 14,5 %, nejméně však o 530 Kč, pokud se v odstavcích 2 a 3 nestanoví jinak.

(2) Průměrný čistý výdělek se podle odstavce 1 zvyšuje jen do částky 19 000 Kč.

(3) Zvýšení podle odstavce 1 se neprovede, je-li průměrný čistý výdělek vyšší než 19 000 Kč.

---

1) § 193 a 195 zákoníku práce.
§ 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
§ 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
§ 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních úrazech a nemocích z povolání.
§ 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
2) Nařízení vlády ČSSR č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády ČSSR č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 263/1994 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce po 31. prosinci 1992 se upravuje tak, že se průměrný hrubý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávního předpisu3) (dále jen "průměrný hrubý výdělek") zvyšuje o 14,5 %, nejméně však o 640 Kč, pokud se v odstavcích 2 až 4 a v § 3 odst. 1 nestanoví jinak.

(2) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31. prosinci 1994, průměrný hrubý výdělek se zvyšuje o 3 %, nejméně však o 130 Kč, pokud se v odstavcích 3 a 4 a v § 3 odst. 1 nestanoví jinak.

(3) Průměrný hrubý výdělek se podle odstavců 1 a 2 zvyšuje jen do částky 22 840 Kč.

(4) Zvýšení podle odstavců 1 a 2 se neprovede, je-li průměrný hrubý výdělek vyšší než 22 840 Kč.

---

3) Nařízení vlády č. 263/1994 Sb.

(1) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 30. červnu 1995, průměrný hrubý výdělek se podle § 2 odst. 2 nezvyšuje.

(2) Úprava podle § 1 a 2 se provede bez žádosti zaměstnance; na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení.

(3) Úprava podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 a 2 se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce platné před 1. červnem 1994.

Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po úpravě provedené podle § 1 odst. 1 platí čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.

Náhrada za ztrátu na výdělku upravená podle tohoto nařízení přísluší od 1. prosince 1995.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Úprava náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání podle pracovněprávních předpisů.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "náhrada za ztrátu výdělku") příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů1) před 1. lednem 1993 se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů2) (dále jen "průměrný čistý výdělek) zvyšuje o 15%, nejméně však o 620 Kč, pokud se v odstavcích 2 a 3 nestanoví jinak.

(2) Průměrný čistý výdělek se podle odstavce 1 zvyšuje jen do částky 22 800 Kč.

(3) Zvýšení podle odstavce 1 se neprovede, je-li průměrný čistý výdělek vyšší než 22 800 Kč.

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce po 31. prosinci 1992 se upravuje tak, že se průměrný hrubý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů (dále jen "průměrný hrubý výdělek") zvyšuje o 15% nejméně však o 750 Kč, pokud se v odstavcích 2 až 4 a v §3 odst. 1 nestanoví jinak.

(2) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31. prosinci 1995, průměrný hrubý výdělek se zvyšuje o 3%, nejméně však o 150 Kč, pokud se v odstavcích 3 a 4 a v § 3 odst. 1 nestanoví jinak.

(3) Průměrný hrubý výdělek se podle odstavců 1 a 2 zvyšuje jen do částky 27 360 Kč.

(4) Zvýšení podle odstavců 1 a 2 se neprovede, je-li průměrný hrubý výdělek vyšší než 27 360 Kč.

(1) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 30. červnu 1996, průměrný hrubý výdělek se podle § 2 odst. 2 nezvyšuje.

(2) Úprava podle §1 a 2 se provede bez žádosti zaměstnance; na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení.

(3) Úprava podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 a 2 se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce platné před 1. červnem 1994.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě4) (dále jen "náhrada") se upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů5) zvyšuje o 3%. Úprava náhrady se podle věty první neprovede, vznikl-li nárok na náhradu po 30. červnu 1996.

Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po její úpravě provedené podle §1 odst. 1 a pro náhradu i po její úpravě provedené podle §4 platí čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.

Náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada upravené podle tohoto nařízení přísluší od 1. prosince 1996.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

---

1) § 193 a 195 zákoníku práce.
§ 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění
§ 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
§ 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních úrazech a nemocích z povolání.
§ 8 zákona č. 30/1965 sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
2) Nařízení vlády ČSSR č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády ČSSR č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 263/1994 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 291/19995 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
3) Nařízení vlády č. 263/1994 Sb.
Nařízení vlády č. 291/1995 Sb.
4) § 447 občanského zákoníku.
5) Nařízení vlády ČSFR č. 128/1992 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.
Nařízení vlády č. 50/1994 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.
Nařízení vlády č. 317/1995 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.

o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (úprava náhrady za ztrátu na výdělku) Vláda nařizuje podle § 202 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., a podle § 447 odst. 3 občanského zákoníku:

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "náhrada za ztrátu na výdělku") příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů1) před 1. lednem 1993 se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů2) (dále jen "průměrný čistý výdělek") zvyšuje o 10 %, nejméně však o 620 Kč, pokud se v odstavcích 2 a 3 nestanoví jinak.

(2) Průměrný čistý výdělek se podle odstavce 1 zvyšuje jen do částky 22 800 Kč.

(3) Zvýšení podle odstavce 1 se neprovede, je-li průměrný čistý výdělek vyšší než 22 800 Kč. 1) § 193 a 195 zákoníku práce. § 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. § 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. § 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních úrazech a nemocích z povolání. § 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

---

2) Nařízení vlády ČSSR č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízení vlády ČSSR č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízení vlády č. 263/1994 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízení vlády č. 291/1995 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízení vlády č. 298/1996 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (úprava náhrady za ztrátu na výdělku).

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce po 31. prosinci 1992 se upravuje tak, že se průměrný hrubý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů3) (dále jen "průměrný hrubý výdělek") zvyšuje o 10 %, nejméně však o 750 Kč, pokud se v odstavcích 2 a 3 a v § 3 odst. 1 nestanoví jinak.

(2) Průměrný hrubý výdělek se podle odstavce 1 zvyšuje jen do částky 27 360 Kč.

(3) Zvýšení podle odstavce 1 se neprovede, je-li průměrný hrubý výdělek vyšší než 27 360 Kč.

---

3) Nařízení vlády č. 263/1994 Sb. Nařízení vlády č. 291/1995 Sb. Nařízení vlády č. 298/1996 Sb.

(1) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31. prosinci 1996, průměrný hrubý výdělek se podle § 2 nezvyšuje.

(2) Úprava podle § 1 a 2 se provede bez žádosti zaměstnance; na žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení.

(3) Úprava podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 se provede na žádost zaměstnance i v případech, kdy mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce platné před 1. červnem 1994.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě4) (dále jen "náhrada") se upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů5) zvyšuje o 10 %. Úprava náhrady se podle věty první neprovede, vznikl-li nárok na náhradu po 31. prosinci 1996.

---

4) § 445 a § 447 odst. 1 a 2 občanského zákoníku.
5) Nařízení vlády ČSFR č. 128/1992 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.
Nařízení vlády č. 50/1994 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.
Nařízení vlády č. 317/1995 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.
Nařízení vlády č. 298/1996 Sb.

Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po její úpravě provedené podle § 1 odst. 1 a pro náhradu i po její úpravě provedené podle § 4 platí čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony.

Náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada upravené podle tohoto nařízení přísluší od 1. prosince 1997.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (úprava náhrady za ztrátu na výdělku)

Vláda nařizuje podle § 202 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 37/1993 Sb., a podle § 447 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 131/1982 Sb.: